Zuzana Hustáková Mašková: Domácí prstové divadlo
type: autorská
place of exhibition: Polička/Shelf (malá galerie autorské knihy v Centru současného umění DOX)
date of exhibition: 2018/03/05 - 2018/04/02
note:
Mezi domem a domem
prosmýk se
papírový drak
a ze všech rohů
odněkud
zasvištěl vítr1
Umění rádo vzniká i z chudé půdy, jež není promrvena velebnými nánosy kulturního hnoje.2
Březnová Polička patří práci Zuzany Hustákové Maškové. Ta v roce 2012 absolvovala v ateliéru Ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM a vzápětí si vybudovala vlastní grafickou dílnu v Odolene Vodě, kde žije a vychovává tři malé děti.
Mateřství ale její práci neochuzuje, ba naopak. Pro děti začala brzy vymýšlet, rýt a psát vlastní pohádky a hry. Její příběhy tedy vznikají hlavně pro radost. Upoutají ale také bravurním výtvarným řešením, kdy lehký rukopis prozrazuje rutinní práci s grafickými technikami. A skutečně, Zuzana linoryty skicuje jen hrubě a proto, aby si ujasnila kompozici. Samotné obrazy už ryje zpaměti. I proto jsou tak živé. Zuzana Hustáková Mašková patří mezi nemnoho autorů, kteří zůstávají grafickým technikám věrní. Rydla jsou jí milejší než tužka. Ve svých ilustracích zachycuje věci všední i neobyčejné, protože v pohádkách je od jednoho k druhému dost blízko. Samotné příběhy ale často musí dovyprávět čtenář. Autorka často "jen" pomáhá s kulisami pohádkového světa, který je třeba při hře oživit a dotvořit. V Poličce vystavené Domácí prstové divadlo tak dostáváme do rukou v podobě obyčejného ručně šitého sešitu, který je vytištěný z linorytových matric a převázaný stuhou. K tomu, aby si s ním bylo možné hrát, musí ale malý divadelník vynaložit nemálo úsilí. Je třeba jej vybarvit, vystříhat a slepit podle přiloženého návodu. Teprve pak vstupuje do krajiny, zámku, nebo třeba jeskyně – v rolích žertovných i strašidelných postaviček. Námaha, kterou děti vynaloží, tedy bude odměněna – otevře se před nimi svět čistý a milý, který jim bude tím vzácnější, protože si jej postavily samy.
Domácí prstové divadlo Zuzany Maškové je ale možná krásné paradoxně také proto, že si samo na nic nehraje. Z nejobyčejnějších materiálů zde starou, ne-li staromódní technikou vznikla knížka, ve které se lze ztratit na dlouhé hodiny.
A třebaže samotné prstové divadélko není ničím novým pod sluncem, jeho konkrétní podoba stojí u zrodu mnoha dramat. Pokud se budou zkoušet v kulisách Hustákové Maškové, přibývá naděje, že budou mít jednou dobrý konec. (…) zdá se, že nejsou ostré meze, jež by břitce a tvrdě vymezovaly, kde umění končí a začíná: končí zajisté pravdivostí a krásou, ale také v pravdivosti a kráse začíná; lépe tedy třeba dole ve věcném vezdejším, než v padělaném umění.3
Anna Pleštilová
1 Šárka Smazalová, Píseň o oranžových koních
2 Josef Čapek, Nejskromnější umění
3 Josef Čapek, Nejskromnější umění
