Kamill Resler
* 23. 12. 1893, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 11. 7. 1961, Praha, Česká republika (Czech Republic)
Lawyer, Publicist, Bibliophile
nationality: Czech
sex: male
NK AUT: jk01102369
Kamill Resler
Pardubický rodák JUDr. Kamill Resler, významný český právník a bibiliogfi l, vstoupil do dějin české justice jako obhájce ex-offo nacistického válečného zločince K. H. Franka.
On, jenž za okupace projevil mnohokrát své vlastenectví, byl náhle postaven před těžký úkol… Připomeňme, že již ve 30. letech se stal Resler terčem kritiky českých fašistů, když obhajoval S.K.Neumanna proti dr. Stanislavu Nikolaunovi. V roce 1938 jako žalobce Advokátní komory (dále jen AK) v Praze se postavil proti snahám Vlajky provádět v české advokacii antisemitské zásahy. V roce 1939 navrhl stíhání JUDr. Hübschmanna za jeho úlohu v pouličních pogromistických nepokojích a jeho útok na sociálně demokratického poslance Langra. Když kárná rada AK Hübschmanna zprostila viny, podal Resler 15. března 1939 – v den nacistické okupace – odvolání a 25. září t.r. na dotaz Nejvyššího soudu potvrdil, že trvá na Hübschmannově odvolání. Od jara 1939 převzal zastoupení komunisty MUDr. B. Vrbenského (1882–1944) a zakročil proti tomu, když gestapo rozkrádalo majetek v jeho bytě.
Přechovával uschovaný majetek Ing. Vlastimila Borka (1886–1952), redaktora Rudého práva, po celou dobu jeho emigrace v SSSR. Čtyřikrát byl vyslýchán na gestapu, že zastupuje židy. V roce 1940 žaloval u Krajského trestního soudu v Praze vlajkaře Jana Ryse – Rozsévače a advokáta dr. Babického v tiskových záležitostech 12. Května 1940 promluvil nad rakví dělnického novináře M. Káchy, průkopníka krásné české knihy. Za okupace byl dr. Resler právním poradcem S.K.Neumanna, malíře F. Bidla a dalších členů ilegální KSČ a židů, což po válce potvrdil architekt Ladislav Machoň. V dubnu 1945 na Machoňův podnět získal od svých přátel důležité zprávy o chystané cestě R. Bienerta k americké armádě. Machoň jeho zprávu sdělil vysílačkou košické vládě. Po osvobození vystupoval ve trestních věcech před Národním soudem a před Mimořádným lidovým soudem v Praze. V lednu 1946 právní komise KSČ projednávala jeho obhajobu generála O. Bláhy a uznala, že postupoval podle pravidel své profese ve shodě s povinnostmi čs. občana. Roku 1948 Resler píše: „Poté mně AK v Praze na přímý příkaz ministra spravedlnosti dr. P. Drtiny proti právu (podtrhl K. H. – pozn. aut) uložila obhajobu K. H. Franka. Zpráva rozhlasu po mé obhajovací řeči oznámila tehdy veřejnosti obsah řeči a dodala, že se mně zdařilo to, co se zdálo nemožné, vyhovět stavovské povinnosti poctivé obhajoby a národní i státní povinnosti čs. občana.“
Jak to tedy bylo s přidělením obhajoby ex-offo K. H. Franka K. Reslerovi? Vše objasňují dobře materiály AK v Praze, jež mi v opisech poskytla dnes již zesnulá dcera paní Blanka Brunnerová. Vlastní přelíčení s K. H. Frankem trvalo od 22. 3. do 27. 4. 1946 a pak ještě dva dny 21. – 22. 5. 1946. Dr. Resler vyčíslil, že obhajoba s přípravou di tedy vyžádala úhrnem 44 dny práce, přičemž ve dnech přelíčení mohl ve své advokátní kanceláři pracovat jen večer a o víkendech. Podal 23. srpna 1946 oznámení kárné radě pro advokáty na výbor AK, že porušil v jeho případě stavovská ustanovení a způsobil mu škody. Dodatečně 6. září t.r. na schůzi výboru AK v Praze podal dr. Resler kárné radě AK oznámení proti výboru při jeho ustanovení obhájcem ex-offo ve věci K. H. Franka. President AK dr. Klouda ocenil výbor dr. Reslera při obhajobě, kterou vedl skvěle, a přiznal, že mu mělo být po procesu výborem AK poděkováno. Hledá se nyní obhájce ex.offo pro bývalého zastupujícího říšského protektora Daluega. Kárná rada pro advokáty se vyjádřila k ustanovení K. Reslera obhájcem ex-offo v kauze K. H. Franka dvanáctistránkovým elaborátem podepsaným 3. 10. 1946 presidentem dr. Wiltem. Konstatovala, že není příčiny ke kárnému jednání proti výboru AK v této věci a vylíčila podrobně průběh celé kauzy. Dr. Resler byl skutečně od roku 1932 stavovským činovníkem (členem kárné rady), od roku 1935 do 18. 3. 1946 náměstkem komorního zástupce před kárnou radou (dále jen KR). KR se dotazovala na počátku března 1946 přes dr. A. Švehlu dr. Reslera, který byl tenkrát nemocný, zda by převzal obhajobu K. H. Franka. Když 15. března t.r. přišel dr. Resler do kanceláře KR, informovali jej úředníci AK dr. Konečný a dr. Tarabkin o obtížích při hledání obhájce z povinnosti. Když dr. Resler poukázal na obvyklou praxi z abecedního pořadí obhájců z povolání, řekli mu, že předsednictvo AK hledá zkušeného obhájce, jenž by věc převzal dobrovolně. Dr. Resler v té souvislosti poukázal na tiskové útoky proti obhájcům od května 1945. Jmenovitě znínil článek dr. R. Foustky v Právu lidu, který žádal, aby nikdo z příslušníků stavu nehájil obžalovaného podle dekretu presidenta republiky z 19. 6. 1945 č. 16 Sb. jako zvolený zástupce a trval na zásadě obhajoby z povinnosti. Dr. Resler řekl, že „je zbytečné žádati kohokoli z českých advokátů, aby souhlasil s tím, že obhajobu z povinnosti převezmeme, protože to žádný Čech nemůže učiniti“, protože by se vystavil prudkému odsudku veřejnosti a tisku. Během rozhovoru přišel do místnosti president AK dr. A. Klouda a vyzval všechny k poradě o obhájci pro K. H. Franka. Dr. Resler poukázal na to, že je jako náměstek zástupce AK zproštěn od této povinnosti. Dr. Klouda poukázal na to, že náhodně zvolený obhájce by mohl způsobit ostudu pro svou trpnost nebo tím, že by se připojil k návrhu veřejného žalobce. Přítomní právníci (Konečný, Tarabrin a Resler) doporučili Dr. Kloudovi, aby požádal ministerstvo spravedlnosti o ustanovení ministerstvem placeného obhájce. Na přímý dotaz dr. Kloudy k dr. Reslerovi, zdali by převzal obhajobu, kdyby mu případ byl vnucen, dr. Resler odpověděl, že by to bylo úmyslné porušení stavovských řádů a bezpráví, z něhož by musel vyvodit důsledky.
Dr. Klouda pak odjel na ministerstvo spravedlnosti a jednal zde přímo s ministrem dr. Prokopem Drtinou. Ten mu vydal přípis datovaný 15. 3. 1946, v němž zdůraznil, že vybraný advokát musí mít „znalosti politického života a mezinárodních poměrů.“ Přednosta Mimořádného lidového soudu dr. Kozák požádal dopisem z 15. 3. t.r. AK, aby ustanovila obhájce ex-offo K. H. Frankovi, který „vzhledem k nedostatku peněžních prostředků není s to zříditi vlastního obhájce.“ Výbor AK ustanovil 16. 3. 1946 (pod č.j.1426 T 46/460) tímto obhájcem JUDr. K. Reslera. Ten poslal 17. 3. t.r. ministerstvu spravedlnosti dozorčí stížnost s návrhem na zrušení rozhodnutí. Kromě již uvedených námitek sdělil, že obhajoba se příčí jeho svědomí, je vůči Frankovi podjatý jako každý Čech, protože mu popravili a uvěznili mnoho přátel. Nikdy se neúčastnil politického života. Doporučil ustanovit obhájcem tedy politika či některého universitního profesora. Dr. Resler předložil opis této stížnosti 18. Března výboru AK a navrhl, aby výbor zrušil své rozhodnutí ze 16. 3. t.r. Podáním ze 17. A 18. 3. t.r. Mimořádnému lidovému soudu navrhl zrušení rozhodnutí výboru AK pro nesprávný postup. Ministerstvo spravedlnosti (rozhodnutím z 18. 3. 1946 č.j.
23981/46-I/6) oznámilo dr. Reslerovi, že nevidí důvod je změně rozhodnutí. Dr. Resler ještě podáním z 21. 3. (den před zahájením přelíčení) výboru AK uplatnil námitku proti bezpráví a sdělil, že JUDr. Jaroslav Stehlík, pražský advokát, je ochoten obhajobu převzít místo něj. Výbor AK sdělil dr. Reslerovi své rozhodnutí, jímž jej ustanovuje obhájcem ex-offo nezávisle na AK.
Spis KR (č.j. Bis 113/46) ze 3. 10. 1946 resumuje, že šlo o dobrou pověst čs. advokacie, justice i celého státního zřízení. Doktor Resler prokázal svou obhajobou, že „čs. advokacie jest na výši světové úrovně.“ KR přiznala, že výbor AK nepostupoval obvyklým postupem.
Po únorovém převratu roku 1948 publikoval dr. Resler dvě odborné stati „Obnova lidového soudnictví v českých zemích“ a „Usnášení Mimořádných lidových soudů“. Akční výbor AK v Praze mu na 6 měsíců pozastavil činnost a vyšetřoval jeho minulé působení. V září 1948 byl však zapsán do seznamu advokátů. Koncem roku 1948 se dr. Resler sám vzdal advokacie. Komunistický režim mu zřejmě nikdy neodpustil obhajobu některých protektorátních politiků (R. Bienerta, J. Kaprase a J. Havelky) a soudní spor s redaktory Rudého práva V. Dolejším a O. Švestkou ve věci soudců z lidu – členů KSČ – v procesu s „kulakem“ z Českomoravské vysočiny. V roce 1949 se stal dr. Resler dokonce předmětem zájmu StB. V září t.r. byl telefonicky dotazován, jak se choval za revoluce (1948), zdali byl politicky organizován a zdali nemá příbuzné v zahraničí. Hájil se svou odbojovou prací za nacismu a členstvím svých dvou dětí v KSČ. Dva muži v civilu pak obtěžovali svými dotazy správkyni domu, kde Resler bydlel. Správcová musela odpovídat na dotazy týkající sechování manželů Reslerových za protektorátu. StB chtěla zřejmě odsunout Kamilla Reslera do TNP (Tábora nucené práce), ale zjistila, že Akční výbor AK Reslera nevyloučil z výkonu povolání trvale. Ještě v dopisu Vladimíru Vaškovi (básníku P. Bezručovi) z 15. června 1950 Resler napsal:
„Mne postavil osud, stavovská povinnost a životní názor v letech 1946 a 1947 bez širšího rozhledu na zjevné místo našeho veřejného života k mnohému pohoršení lidí bez širšího rozhledu, zvlášť když jsem neváhal dobrovolně převzít ožehavé obhajoby obžalovaných Háchy, Bienerta, Stříbrného, JUDr, Havelky, PhDr. Hýska a JUDr. Karpase. Obhajoba K. H. Franka jim nakonec nevadila, zato obhajoba jakéhosi bramborářského odborníka z Českomoravské vysočiny. Snažili se mně pak způsobit protivenství, ale procházím všemi úskalími s úsměvem… Když pracuji, jsem spokojen.“ Nikdo z těch, pro které pracoval za okupace, pro něj nehnul ani prstem. Protože těžko sháněl práci, řadu dní se skrýval při výměně občanských průkazů v půjčeném bytě, aby nebyl označen za „živel štítící se práce“. V 50. letech si ručně opsal překlad knihy A. Koestlera „Zatmění slunce“ o stalinových procesech v Rusku ve 30. letech.
Intenzivně se zabýval dějinami české literatury, pracoval pro Literárně-vědnou společnost při ČSAV a Spolek českých bibliofi - lů. Protože mu byl vyměřen důchod 30 Kč, do konce života musel pracovat. Roku 1960 byl pověřen knihovnou Národního muzea v Praze zpracovat svozy ze zámeckých knihoven. Pracoval na nich na zámku v Hořovicích a hradě Křivoklátě. Zemřel 11. července 1961 ve věku 68 let. Jak lze z jeho osudů poznat, nebyl jen „poslední obětí K. H. Franka“, jak jej nazval malíř Ondřej Sekora…
PhDr. Jiří Kotyk, PhD.m .kraj.kppardubicka.cz, 19.6.2018
