Václav Fiala
Miluše Tytlová-Fialová
Život a dílo akademického malíře prof. Václava Fialy
Narodil se 8.10.1891 v Praze III. (na Malé straně na Maltézském náměstí) v domě „U sedmi čertů“. Jeho otec, Václav Fiala, byl typografem, matka Anděla roz. Vajtrová pocházela z žižkovské rodiny tesařského mistra.
Vystudoval reálku v Praze III., kde maturoval 1.6.1910. Učitelem kreslení na reálce mu byl Robert Hartman (z kutnohorské rodiny lékárníka Hartmana), který udržoval přátelství s oběma Mánesy, Čermákem, a Purkyňovými. Ve vyšších třídách ho učil plzeňský malíř Mandl.
V letech 1910-11 studoval obor architektury na České vysoké škole technické v Praze. Umělecko-průmyslovou školu studoval v letech 1911-15, potom narukoval na vojnu a ve studiu mohl pokračovat až po válce, v letech 1918-19.
Jeho profesory byli: Em.Dítě, A.Hofbauer, Fr.Kysela, K.V.Mašek, K.Špilar, J.Jaksche, L.Šaloun, Jar.Benda.
Spolužáci na UMPRUM: Jan Loriš, Josef Skupa, R.Kubíček, Květoslav Osčádal, Karel Dvořák a j. Studia ukončil ve speciální škole prof. Kysely 30.6.1919. V letech 1913-14 pracoval v kursu pro moderní výzdobu knihy u prof. Bendy a Kysely. Předkresloval návrhy knižních vazeb v kursech Technologického muzea, zpracoval návrhy knižních vazeb pro knihaře J.Malíka (M.J.Hus Postilla).
V r. 1914 vystavoval v kolekci Technologického muzea tisky a vazby knih na mezinárodní výstavě knihy (BUGRA) v Lipsku. Tisk „Janu Nerudovi“ a kolekce vazeb odměněny Grand Prix.
V roce 1915 nastoupil vojenskou službu, ihned byl odvelen do války, nejprve do Segedína, potom do Bosny-Hercegoviny a do Albánie (Skadar, Tirana, Elbasan, Bragodža, Ochrida, Pogradec). Zde se seznámil s S.K.Neumannem. Po návratu z vojny pak ilustroval jeho knihu „Elbasan- aneb válčení civilistovo“ - r. 1922. Dosud je zachován ve značně porušeném stavu skicák, který s sebou všude nosil ve vojenském tlumoku.
V r. 1919 byl jmenován na místo asistenta výtvarné výchovy na reálném gymnáziu v Praze XII., Slovenské ulici, za malíře Vincence Beneše, který odjel na studium bojišť první světové války ve Francii a Itálii.
V r. 1919 se oženil s Marií roz. Jungovou z Prahy-Smíchova a po prázdninách odešel do Chotěboře na své první definitivní místo profesora výtvarné výchovy na reálném gymnáziu. Tam působil v letech 1919-1928. Z jeho tamních žáků: akad. malíř Jan Brukner, architekt J.Fidra a prof. Jaroslav Tichý, který byl okresní konzervátor státní památkové péče (v tehdejším okrese v Chotěboři v Pardubickém kraji).
Jeho výtvarná činnost v Chotěboři:
r.1919
-čtyři návrhy na známky Čsl.pošty (uloženy v Čsl.poštovním museu),
-kresby pro kalendář ČSČK,
r.1920-21
-návrh plakátu pro 1. dělnickou olympiádu,
-návrh plakátu k div. hře K.Čapka RUR,
-cyklus kreseb dirigenta České filharmonie V.Čelanského při dirigování Dvořákových Slovanských tanců,
-návrh plakátu pro Ochotnické šibřinky v Paze XVI, -návrh na plakát pro oslavy 100.výročí narození K.Havlíčka Borovského v jeho rodišti Borové u Přibyslavi,
r.1922-25
-návrh plakátu na reprezentační ples Čsl.obchodnické besedy v Praze,
-návrh plakátu k oslavám 300. výročí narození J.B.Moliéra,
-pozdrav. adresa k 70. naroz. Ig.Hermanna,
-kresby a obálka pro knihu Boh.Jiskry „Včelařská čítanka“,
-návrh plakátu pro okres. výstavu v Chotěboři r. 1925,
-obálka katalogu této výstavy,
-obálka a graf. úprava knihy prof. J.Voborníka „Velký lyrik“,
-návrh maleb pro vestibul a ředitelnu gymnázia v Ch.,
-návrh na nábytek v lidovém slohu (vystaveno na okres. výstavě r.1925),
-návrhy vývěsních štítů provedených na skle pro malíře J.Holuba v Ch.,
-návrh Exlibris knihovny gymnázia,
-návrh vnitřního zařízení ředitelny gymnázia (plastic. výplně skříní),
-návrh skříní pro uložení Pozemkových knih v budově Okres. soudu v Ch.,
-návrh zařízení pro žákovský orchestr gymnázia,
-návrh skříně pro knihovnu Ig.Hermanna,
-návrh proscénia a vnitř. zařízení student. loutk. divadla v gymnáziu,
-návrh proscénia pro scénu FDTJ na Sklepích-1922,
r. 1923-28
-výzdoba Schmoranzovy kaple,
-třetinový model pomníku padlým v Chotěboři (sádra - uloženo v ch.museu), v kovu odlil sochař K.Šístek, v kameni vytesal akad. sochař Fr.Bílek,
-návrh malby stropu v nové sokolovně,
-čtyři lunety v sále Panského domu,
-návrh plastic.výplně odznaku pro jubil.slavnosti Čsl. obchodnické besedy v Praze 1923,
-návrh plastic.odznaku pro okr. výstavu v Ch. 1925,
-návrh pamětní desky obětem vojsk Panské jednoty,
-návrh a provedení dekorace pro hru J.Zeyera „Radůz a Mahulena“,
-dva prospekty pro hru K.Čapka RUR,
-návrhy scénic. dekorací pro různé hry,
-přednášky z oboru malířského a o výpravě jevištních scén a tp.
Obrazy:
Rozkvetlý bez (olej na plátně),
Stromy u Dobkova (olej na plátně),
Slunce v lese u Doubravky (olej na plátně),
Vodopád na Doubravce (olej na plátně),
Javory na podzim u hřbitova (olej na plátně),
Poledne na Vysočině (olej na plátně)
Silnice k Dobkovu (olej na plátně),
Větrný den (olej na plátně),
Na kraji lesa (olej na plátně),
Západ na Vysočině (olej na plátně),
Náčrt hlavy ženy (olej na plátně),
Náčrt aktu ležící ženy (olej na plátně).
Pořádání výstav malířů: A. Hudečka, O. Nejedlého, A. Slavíčka, G. Porše, Jin. Pruchy a grafiky Fr. Bílka. Také výpravy různých divadel. her.
Od r.1928-45 působil jako profesor kreslení na Lindnerově učitelském ústavu v Kutné Hoře a na Ústavu učitelských nauk.
Prof. Fiala působil za války také na kutnohorském Státním reálném gymnáziu, to když s postupným úbytkem tříd na učitelském ústavu tamním profesorům ubývalo hodin. Už ve školním roce 1940-41, současně s kreslířem prof. Jos. Jarošem občas suploval a ve šk.r.1941-42 naplno učil.
O prázdninách v r. 1928 zastupoval odborného inspektora Rud.Prose při instalaci výstavy českosl. středních škol na VI. mezinárodním kongresu pro výtvarnou výchovu a estetiku v Praze, jako člen pracovního výboru. (V Telči v lidové malírně maloval 5 dní s kolektivem kreslířů z vyš. gymnázia talíře pro tuto výstavu).
V r.1929 namaloval pro ředitelnu učitelského ústavu portrét G.A.Lindnera. V letech 1929-30 vypracoval návrh pro proscénium loutkového divadla pro učitelský ústav a návrhy na hlavičky loutek (Kašpárek a koník), které pak vyřezal umělecký řezbář Boh.Bek. Ošacení loutek provedli studenti.
V r.1928-38 byly kolekce kreslířských, grafických a ručních prací žáků uč. ústavu vystaveny na výstavách v Haagu, Amsterodamu, Bruselu, Bělehradě, Krakově, Paříži, Stockholmu, New Yorku. Tyto kolekce žádaly i školy v Čechách: Humpolec, Kolín, Roudnice, Nymburk, Chotěboř, Čáslav, Chrudim.
V r.1933 byl zvolen předsedou výboru pro uspořádání výstavy k 50.výročí odhalení pomníku K.Havlíčka Borovského v Kutné Hoře. Vypracoval dvoubarevnou litografii pro plakát k slavnosti
a provedl grafickou úpravu brožury.
Téhož roku (1933) působil ve výboru pro otevření Tylova divadla v K.Hoře (otevřeno 12.11.1933). K této příležitosti navrhl plakát, provedl graf.úpravu brožury, vypracoval návrh na pamětní medaili, návrh na vitraj (obraz skládaný ze skleněných destiček) - výjev ze Strakonického dudáka pro foyer divadla, návrh na železnou oponu, návrh městského znaku. V dalších letech pak navrhl scénickou stavebnici pro divadlo.
Přednášel o výtvarné výchově na obec. a střed. školách nejen v Kutné Hoře, ale i v Uhlířských Janovicích, Roudnici, Ústí n.L., Litoměřicích, Děčíně, Nymburce a 2x i v Praze.
Z jeho kutnohorských žáků vynikli jako výtvarní umělci : Zd.Sejček, Jaroslav Šrámek.
Ilustrované osnovy byly vydány podle textu a příloh V.Fialy :
-v Roudnici (1934-rozmnož.strojem,
-v Chotěboři (1935)-dva díly, rozmnož.strojem,
-v Kutné Hoře (1934) – v litografii A.Nováka, nákladem škol. výboru. Dílo mělo 80 tabulek s 576 obrázky-úkoly. V r.1936 vyšlo toto dílo (ve spolupráci s insp.Jiřím Neumannem) ve Státním nakladatelství pod názvem „Ilustrované osnovy kreslení v 1. - 8. post. ročník. “. Dílo bylo rozvrženo do osmi sešitů, s tabulkami černobílými a barevnými. Vyšlo v původním nákladu 1500 výtisků, který se pak ještě dotiskoval.
Psal články a pojednání o výtvarné výchově do Našeho směru, Nových směrů, Československého kreslíře, Pedagogické encyklopedie (o písmu, figurálním kreslení, o kreslení zvířat, o prostorovém zobrazování, o některých technikách výtvarných, o zobrazování z představy, zobrazování podle návrhu, studie o Lindnerově systému školy kreslení).
O scénování dramatických her přednášel : v Kutné Hoře (4x), v Kolíně (3x), Čáslavi, Chotěboři, Úpici, Novém Městě n.Metují, Smiřicích, Chocni, Písku, Náchodě, Uhlíř.Janovicích, Opočně, Králov.Městci a naposled na X. Jiráskově Hronově. Jeho „Scénování na malém jevišti“ vydala Ústřední matice divad.ochotnictva v Praze za 2.svět.války. Referát byl doplněn několika kresbami. Počátkem r.1945 byl tento referát otiskován v kladenských novinách na pokračování. O ilustrátorech dětských knih mluvil na třech předn.v Kutné Hoře a Uhlířských Janovicích (s vlastními diapositivy) v r.1937-38.
V r.1945 přednášel o stavebních a uměleckých památkách Kutné Hory. O Felixu Jeneweinovi
a jeho díle přednášel na výstavě „Kutná Hora v české kultuře“ (1937-38).
K vyzvání Stát. nakladatelství (26.11.1937) byly vypracovány s kolektivem posluchačů doprovodné texty k dílu J.Konvičky „Občanská nauka a výchova pro malotřídní školy“.
V r.1938 bylo připraveno nové dílo „Monogram“ - pro potřebu odborných škol, schváleno k vydání ministerstvem školství, ale v r.1939 bylo vráceno po přerušení edič.činnosti Stát.nakladatelství okupačními úřady. Podobně byl vrácen k přepracování i „Malý dějepis výtvarného umění“. Měl obsahovat část historickou a část o estetice výtvarného umění.
Studie „Výtvarná výchova filmem, dramatizací a pohybovou gymnastikou“ - připravená v r.1944 na popud M.Dismana – v soutěži neprošla.
V březnu 1936 mu byl udělen Diplom čestného uznání stálé výstavy školské za zásluhy o české školství.
V r.1935 se přihlásil do SV Purkyně a v r.1936 byl přijat za řádného člena.
V r.1933 byl zvolen členem výboru pro vybudování pomníku padlým. Zprostředkoval jednání s ak.sochařem Karlem Dvořákem a archit.Pavlem Janákem. Původní záměr umístit na pomník padlým portrét TGM byl na radu sochaře Dvořáka zamítnut a bylo rozhodnuto postavit dva samostatné pomníky. Aby se zmenšily značné náklady finanční, navrhl sochař Dvořák, aby byl pro pomník padlým použit zvětšený fragment jím už vybudovaného pomníku „Čechoslovákům padlým
ve Francii“, který je instalován v Paříži. Tak se i stalo a pomník padlým byl odhalen 7.10.1934.
K této příležitosti byla vydána brožura „Padlým Kutná Hora“, kterou V. Fiala graficky upravil
a podle jeho návrhu byl zhotoven též odznak. K odhalení pomníku TGM došlo až 25.září 1938, (autorem byl sochař Karel Dvořák). Byla rovněž vydána brožura „Kutná Hora presidentu Osvoboditeli“ v graf. úpravě V. Fialy a odznak (podle jeho návrhu).
V r.1937 – návrh na plastickou výzdobu desky Jana Liera.
V r.1938 – návrh na vitraj ve spořitelně města Kutné Hory.
V r.1937 byl členem výboru pro výstavu „Kutná Hora v české kultuře“ a graficky upravoval brožuru k této výstavě.
S žačkami Ústavu domácích nauk navrhli a zhotovili kostýmy a dekorace pro Kiplingovu hru „Maugli“, Karafiátovy „Broučky“, Moliérova „Zdravého nemocného“, Tylovu „Paní Marjánku, matku pluku“.
K jeho dílu patřilo i množství scénických výprav pro Prozatímní i Tylovo divadlo, výzdoby
při různých slavnostech ve městě, pořádání výstav malířů v Kutné Hoře a proslovy při jejich zahajování.
V r.1942 měl samostatnou výstavu v Praze, kde vystavoval bezmála 50 obrazů a kreseb. Naposledy vystavoval ve Zlíně v r.1948, kde ze tří vystavovaných obrazů byly dva prodány. („Havíři z Kaňku“
a „Kytička básníku Ortenovi“).
Dle návrhu V.Fialy zhotovila sochařka Urbanová (1938) pamětní desku v Tellerově zahradě na Karlově na místě domu, ve kterém bydlel K.Havlíček Borovský.
Další knihy a brožury, které graficky upravoval nebo ilustroval:
-Jos. J. Svátek „V zemi kříže“,
-výroční zprávy Lindnerova učit. ústavu,
-Jar. Moravec „Vzpomínky Adolfa Prokůpka“, kalendáře Prokůpkova kraje,
-„Spořitelna města Kutné Hory“,
-„Kutná Hora v české kultuře“ (1937),
-„Výroční zpráva elektrárny v Kutné Hoře“ (25.výročí),
-„Památník K.Havlíčka Borovského“ (1933),
-„Kutná Hora J.K.Tylovi“ (1940),
-Marie Jeneweinová „Paměti“ (1944),
-„Pěvecký spolek Tyl 1847-1947“,
-Lad. Dymeš „Nový měsíc“ (1944),
-Lad. Dymeš „Lyra neumlčená“ (1945),
-K. N. Novotný „Šlojíř a kord“ (1947),
-K. N. Novotný „Sedm kluků Voříškových“ ,
-Jaromír Roleček „Gabriela Preissová“ (1946),
-K. N. Novotný „Sedmilhář“,
-Rud. Krupička „Vršovci“,
-Rud. Krupička „Na život a na smrt“ (1936),
-K. J. Erben „Vrba a lilie“ (číslovaný výtisk 1949),
-„O čtvrtém mudrci“ (přel.far. Jan Dus),
-„Díkůčinění za vítězství a mír“ (kázání far. J. Duse),
-„Masaryk Sjednotitel“ (projev far. J. Duse),
-„Album Kutné Hory“ (dvě vydání),
-ročenky Spolku rodáků a přátel Kutné Hory (1947-48),
-M. Vondrová-Fastrová „Paměti z Fastrova mlýna“ (1948),
-Album leptů Václava Synka (doprovodný text),
-Album Holara „Kutná Hora“ (doprovodný text),
-„Obnovený kostel sv.Jakuba“ (1946) – V. Fiala sám účasten při rekonstrukci - temperování žeber
v presbit., relief sv.Vojtěcha – svorník s nápisem : znovu sklenuto 1942.
Pozdravné adresy, diplomy, upomínková alba :
-pozdravná adresa pro ředitele spořitelny Jos. Pošvu,
-pozdravná adresa Oldřichu Koudelíkovi,
-pozdravná adresa Frant. Soukupovi,
-pozdravná adresa ing. Ed. Viktorovi,
-pozdravná adresa pres. Dr Ed. Benešovi,
-pozdravná adresa Oldřichu Zlámalovi,
-pozdravná adresa Mudr Jos. Jandovi,
-diplom okres. sboru hasičů, spolku zahrádkářů a chovatelů a spolku včelařů.
-upomínkové album na dr. Jos. Holuba, ředitele uč. ústavu,
-upomínkové album pro starostu města Jaroslava Bouška,
-upomínkové album ochotnickému spolku Tyl pro Rud. Krupičku.
Plakáty k různým příležitostem :
-mikulášská zábava žáků Lindnerova učit. Ústavu,
-k 50.výročí odhalení pomníku K. Havlíčka Borovského (a odznak),
-k 500. výročí zániku hradu Sion (a odznak),
-odhalení pomníku TGM (a odznak),
-plakáty pro Tylovo divadlo.
Byl také členem redakční rady časopisu Krásné město a také tento časopis graficky upravoval.
Některé akce po r.1945, kdy již v K. Hoře nevyučoval:
-v r.1945 - podle návrhu prof. V. Fialy zbudován k slavnostní připomínce úmrtí TGM (14.9.1937) na dolní části Palackého náměstí symbolický kenotaf (fotografie v Krásném městě),
-v r.1946 navrhl pro loutkové divadlo těl.jedn. Sokol v K.Hoře hlavičky loutek krále a princezny
Pampelišky pro hru Princezna Pampeliška a později hlavičku královny Runy pro hru Radůz a Mahulena (vyřezával řezbář Charvát).
Pro nové proscénium přestavěného loutkového divadla téhož roku (1946) navrhl figurální kresbu, přenesenou pak ve zvětšenině na nové proscénium.
V r.1945 byl povolán na Státní ženský učitelský ústav v Praze I. (Dušní ulice) a tam působil až do r.1948. Měl celoživotní touhu vrátit se zpět do své rodné Prahy, ale nesplnilo se mu to, protože po tři roky marně hledal v Praze byt pro rodinu.
V době svého pražského působení pracoval ve výstavní komisi SV Purkyně, vedl pracovní výbor výstavy „Tvorba a práce“ v Bílé labuti (r.1947), vedl kursy výtvarné výchovy na Vysoké škole pedagogické v Praze, spolupracoval na přípravě výstavy „Kutná Hora“, pořádané Spolkem rodáků a přátel Kutné Hory v Praze - v květnu r.1949 (byl také členem tohoto spolku, od r.1946). Pomáhal i při různých akcích ještě v Kutné Hoře.
V r.1948 ukončil tříleté působení v Praze a odešel na gymnázium do Hořovic, kde působil až do r.1951. V letech 1951- 1953 se stal ředitelem Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Senohrabech. Také v Hořovicích se zapojil plně do veřejné činnosti - v duchu tehdejší doby.
Tato jistá „poplatnost“ době nebyla vůbec dána nějakou formou oportunismu. Byla dána motivy generačně - stavovskými a psychologickými. Tato generace našich umělců byla v naprosté většině orientována nejen politicky, ale hlavně sociálně levě. K tomu přistupuje fakt, že V.Fiala byl ve své umělecké činnosti od samého začátku zároveň učitelem, pedagogem. Psychologicky patřil k lidem velmi „lidským“, t.j. otevřeným ke spolupráci, byl velmi oblíbeným profesorem svých studentů, umělcem neodtahujícím se od drobných úkolů veřejných, mimoškolních. Jako takový tedy vstoupil i do poměrů po 2. světové válce a takřka se dal k disposici, jak se od pedagoga vyžadovalo, zvláště od člověka řemeslně a umělecky i odborně zdatného a psychologicky a sociálně nakloněného nepovyšovat se nad laické nivó.(Už jako důchodce vedl výtv. kroužek v Hrádku u Rokycan v závodě Bílá Cerekev a pracoval v továrně Buzuluk v Komárově u Hořovic.) Tak se stalo, zvláště po jeho vstupu do důchodu, že pro činnost propagační byly pak zneužívány jeho talent a jeho ochota až pod jeho úroveň. Ale i v tom množství plakátů, portrétů tehdy renomovaných osobností, diplomů, adres, návrhů a výzdob – zůstává člověkem - umělcem, který má rád svoji práci a ty, kterým je určena jako poselství.
Ale ani tato hořovická doba se nevyznačuje pouze službou režimu. V r.1954 posílá do jiráskovské soutěže namísto původně nabídnutých temper z Lucerny sérii 18 kreseb k Husitskému králi, F.L.Věkovi aj. (Jiřík Poděbradský, královna Johana, Paleček, Noéma, Petr koliát, Dorotka bekyně, Jan Rokycana, Litvín z Výrova, Janek z Boru, Anna Němkyně, Thám, Pavlína T. Suvorov, Jan Roháč...) Stále se vrací ke svému starému skicáku z vojenského tlumoku a znovu propracovává některé kresby. V posledních letech života tvořil už zcela soukromě pro svou rodinu a pro své žáky (v r.1967 – když už pro zdravotní potíže se nemůže zúčastnit sjezdu „své“ třídy, nechává pro ně vytisknout pozdravy, které mu vepsali do alba, věnovaného mu po maturitě na rozloučenou). Ale nechybí tu ani, jako snad jeho poslední tvůrčí práce, poznamenaná už stářím a nemocí – návrh na konfirmační list pro sbor Českobratrské církve evangelické v Borové u Poličky, kde na faře, v rodině své dcery, spolu se svou ženou trávil poslední léta života. Zemřel 9.6.1968 v nemocnici ve Svitavách.
Bylo-li výše řečeno, že byl prost jakéhokoli oportunismu, budiž tu navíc konstatováno, že na svoji ochotu nejčastěji spíše doplácel a to jak materiálně (čehož není třeba litovat), tak zdravotně, což znesnadnilo ve stáří život jemu i těm, kteří s ním jeho potíže snášeli.
Dokladem jeho nezištnosti je, že v r.1957 věnoval 63 kreseb k Elbasanu S.K.Neumanna Památníku národního písemnictví na Strahově, jakož i celou korespondenci s S. K. Neumannem, tři dopisy od Jos. Skupy z r.1913, zajímavé tím, že odhalují počáteční zájem Skupův o loutkové divadlo, dále dopis Josefa Čapka a Jaroslava Kvapila a různé jiné vzácné památky.
Žabonosy 10.5.1991.
Podle zápisů svého otce napsala Miluše Tytlová-Fialová.
