Jaroslav Mezník

* 4. 4. 1884, Křižanov (Žďár nad Sázavou), Česká republika (Czech Republic)
† 14. 11. 1941, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)

sex: male

Jaroslav Mezník

Divadelník a básník Jaroslav Kvapil o něm napsal: "Byl to zjevem i duchem krásný člověk." Jaroslav Mezník se narodil v učitelské rodině, kde se pěstovala hudba a vztah k umění vůbec. Jaroslav sám hrál výborně na klavír. Absolovoval gymnázium na dnešní třídě Kpt. Jaroše v Brně, roku 1907 promoval na Právnické fakultě UK v Praze. Nastoupil jako úředník finančního ředitelství a místodržitelství v Brně, v letech 1913 - 18 byl úředníkem okresního hejtmanství v Zábřehu. Krátce po vzniku ČSR se dobrovolně přihlásil ke službě na Slovensko, kde bylo nutné vybudovat kvalifikované správní a administrativní struktury.

Začal jako hlavný služný (okresní náčelník) v Trnavě (1919 -20), dalších 8 let byl presidiálním přednostou ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska. Ve vysokém úřadě se osvědčil nejen jako fundovaný odborník a schopný organizátor, ale i jako pevná osobnost s hlubokým smyslem pro spravedlnost a zastánce demokratických principů ve veřejné správě. V letech 1934 - 37 byl již zemským vicepresidentem v Bratislavě, další rok zastával funkci viceguvernéra a přednosty zemského úřadu na Podkarpatské Rusi. Z Bratislavy i Užhorodu zajížděl často do Brna, odpočinout si od úřednických povinností. Měl zde i mnoho přátel v uměleckých, zejména literárních kruzích.

Po okupaci Podkarpatské Rusi v roce 1938 se do Brna definitivně vrátil a čekal na další úřední pověření nebo penzionování. Druhou variantu by byl uvítal, protože trpěl vážnou jaterní chorobou. V té době již měl v Brně vlastní dům a s rodinou (manželka, která byla překladatelkou, tři dcery a syn Jaroslav) pravidelně navštěvoval rodinu své sestry Ludmily Brychtové, která bydlela na Poříčí. Vedly se zde debaty o historii, která byla Mezníkovým koníčkem, o umění a kultuře, ale i o politické situaci. Společnost poslouchala rozhlasové zpravodajství z Paříže, Londýna i Moskvy. Nikdo neměl tušení, že Jaroslav Mezník navázal kontakty s domácím odbojem. Dva roky čekání skončily prvního května 1941. JUDr. Jaroslav Mezník po nelehkém rozmýšlení, ale disciplinovaně, přijal úřad prezidenta země Moravskoslezské. Věděl, jak nebezpečné místo nastupuje, byl si vědom i možného neporozumění a nepochopení. Byl však silnou osobností, nepřátel ani nebezpečí se nebál, navíc doufal v brzký konec války. Svého postavení jednoznačně využíval k podpoře českých národních zájmů a blokoval germanizační snahy i ve vlastním úřadu, pomáhal rodinám persekvovaných. Byl přesným opakem povolného a loajálního říšského úředníka, kterého si Němci přáli. Po nástupu Reinharda Heydricha k moci požádal dr. Mezník o odchod do penze. Místo toho byl 7. 11. 1941 na základě udání jednoho ze svých spolupracovníků zatčen a po zevrubné prohlídce bytu i kanceláře uvězněn v Kounicových kolejích. Po týdnu výslechů, a patrně i v obavách aby nevyzradil někoho dalšího, vylezl dopoledne 14. listopadu 1941 na okenní parapet ve druhém poschodí budovy. Nereagoval na opakované výzvy strážného SS, který pak po něm vystřelil. Mezník, zasažený do hlavy, se zřítil na dlažbu dvora. Přivolaný lékař konstatoval smrt, podle nejnovějších poznatků však dr. Mezník ještě hodinu žil. V pitevním protokolu byla jako příčina smrti uvedena sebevražda skokem z okna. Pohřeb se konal 22. listopadu 1941 v Křižanově za silné asistence gestapa, a směli se ho zúčastnit jen nejbližší příbuzní.

JUDr. Jaroslav Mezník, poslední moravský zemský prezident, se jako vůdčí osobnost aktivně podílel na novodobé historii československého státu. Zahynul jako čestný a silný člověk, který se nezpronevěřil svému přesvědčení a poslání.
Je po něm pojmenována ulice v Brně-Žabovřeskách.

zdroj: www.brno.cz