ex libris
notes:
Ex libris (knižní značka) vzniklo již před staletími jako prostředek k označení knižního majetku. Jde o lístek se jménem vlastníka a latinským nápisem Ex libris nebo jeho českým překladem Z knih nebo Kniha, vytvořený některou z grafických technik.
Obliba knižních značek v českých zemích pramení hluboko v minulosti, neboť souvisí s rozvojem domácí vzdělanosti a literatury. Za nejstarší doklad označení knižního majetku v Čechách uznal Bohumír Lifka votivní miniaturu ve Wolfenbüttelském kodexu s Gumpoldovou legendou o sv.Václavu, kterou nechala přepsat a vyzdobit kolem roku 1000 kněžna Emma, vdova po přemyslovském knížeti Boleslavu II.
Výjimečný soubor heraldických supralibros a ex libris vysokých zemských úředníků z řad šlechty z let 1348 - 1609 se dochoval v knihách zemských desek na Moravě (Olomouc, Brno, Opava, Krnov) i v Čechách. Díky knihtisku rostl od 16. století s počtem knih i počet ex libris. Nejčastější technikou byl v tomto období dřevořez a mědiryt. Vývoj klasické formy knižních značek vyvrcholil v době rokoka a klasicismu na konci 18. století a od počátku 19. století až do jeho konce už jen dožíval; v této době označovali majitelé své knihy buď skromnými litografickými a typografickými nálepkami nebo jen otisky gumových razítek a vlastnickými vpisky.
Teprve na konci 19. století začala tvorba ex libris znovu ožívat. Její rozkvět souvisel s evropským hnutím za obnovu krásné knihy a v této době také začalo vznikat organizované sběratelství ex libris. Na přelomu 19. a 20. století se moderní ex libris odpoutalo od převážně heraldických knižních značek minulosti a od 1. čtvrtiny 20. století se stalo společenskou módou. Kvantita knižních značek však nebyla na úkor jejich kvality; tvorbě ex libris se totiž věnovali od počátku přední čeští umělci. R. 1868 vzniklo ex libris Josefa Mánesa pro sběratele Vojtěcha Lannu a Mikoláš Aleš nakreslil sérii heraldických knižních značek pro sebe a svého mecenáše A. Brandejse.
Jedním z významných podnětů, který měl pro zrod moderního ex libris v Čechách zřejmě největší význam, se roku 1896 stal písemný dotaz sběratele a publicisty hraběte Leiningen-Westerburga na moderní česká ex libris, adresovaný Jiřímu Karáskovi ze Lvovic. Karásek sice žádná česká moderní ex libris neznal, ale ve snaze tazateli vyhovět požádal básníka a ilustrátora Karla Hlaváčka o nakreslení několika knižních značek pro okruh přátel. Zveřejnění Hlaváčkových kreseb v tehdy vlivné Moderní revui v roce 1897 vyvolalo vlnu zájmu, jenž od té doby nepohasl. Během 1. třetiny 20. století vytvořili ex libris například Vojtěch Preissig, Max Švabinský, František Bílek, František Kobliha nebo Josef Váchal. I v této drobné grafice se odrážely přelomové události let 1918, 1939, válečná i poválečná doba.
V období po roce 1948 představovalo ex libris nejméně nápadný, nejúčinnější a nejjednodušší způsob, jak svou práci svobodně prezentovat mimo dosah ideologie socialistického realismu. Není náhodou, že období rozkvětu české drobné grafiky spadá do období totalit zhruba mezi začátkem 40. let a sametovou revolucí 1989: drobné umělecké formy bez vazeb na státní nebo institucionální zakázky snáze odolávaly celospolečenským tlakům a unikaly ideologické kontrole.
Pro umělce bylo v 70. a 80. letech nesnadné uplatnit svoji práci v zahraničí, a proto pracovali hlavně pro domácí publikum. Během 80. let však konjunktura českého ex libris, doprovázená řadou cen z prestižních mezinárodních soutěží, nenápadně končila v důsledku úbytku plodných tvůrců ex libris. Většina současných grafiků - zcela v souladu s duchem doby - považuje ex libris pouze za jednu z možností v řadě zakázek. Od 70. a 80. let také došlo k uvolnění až ztrátě vztahu mezi objednavatelem a obsahem příležitostné grafiky; od té doby se stále častěji prosazuje tematická nezávislost tvůrců, takže motivy ex libris spíše rozvíjí představu autora, což knižní značky mění v drobnou volnou grafiku, související s objednavatelem jen atribučním nápisem, redukovaným často na iniciály.
I přesto jsou ex libris důležitou součástí našeho života - vypovídají o době svého vzniku, o objednavatelích a majitelích listů, o rejstříku jejich životních hodnot, o společenské atmosféře a o prostředí, v němž ex libris obíhaly a fungovaly.
Použitá literatura: Lifka Bohumír, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích
v letech 1000 až 1900, Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha 1980; Vencl Slavomil, České exlibris, Praha 2000.
ex libris
| person | born |
| Dvorská Hedva | 22. 9. 1899 |
| Flanderka Jaroslav | 25. 5. 1877 |
| Grosman L. | 19. 8. 1892 |
| Hering Antonín | 14. 6. 1903 |
| Hofmanová Anna | 8. 9. 1949 |
| Jungmann Jan | 12. 7. 1896 |
| Kočura (Kočí) Bohumil | 1. 6. 1894 |
| Levý Karel | 1883 |
| Mikelka Jan | 23. 5. 1890 |
| Mracká Ludmila | |
| Němeček Karel | 17. 2. 1878 |
| Odehnalová Alena | 1974 |
| Oščádal Květoslav (Květoš) | 16. 7. 1896 |
| Parkman Antonín | 24. 5. 1898 |
| Pátek Karel | 10. 12. 1856 |
| Pokorný Gustav | 15. 8. 1876 |
| Poštolka Jaroslav | 20. 4. 1878 |
| Rampl Karel | 28. 8. 1897 |
| Rovegno Paolo | 1942 |
| Svobodová Olga | 1909 |
| Svozil Miloslav | 6. 8. 1922 |
| Šandera Ladislav | 28. 2. 1906 |
| Šembera Jan | 8. 3. 1884 |
| Štangler Oldřich | 7. 5. 1894 |
| Vodrážka Josef | |
| Wunderlich Bedřich | 9. 3. 1888 |
