černokostelecké hrnčířství
V urbáři z roku 1562 je uvedeno, že kostelečtí hrnčíři jsou povinni platit vrchnosti poplatek - tzv. kružné. Každý mistr dvakrát ročně 8 grošů a za každého tovaryše 4 groše. V té době byl ale v Kostelci nad Černými lesy jenom jediný hrnčíř. Proto vrchnost rozhodla, že kostelečtí hrnčíři mohou mít v budoucnosti neomezeně tovaryšů, a nebudou za ně nic platit.
Gruntovní kniha I. uvádí , že v roce 1674 koupil Jiřík Hájek - hrnčíř domek od Václava Krále 1723 se do Kostelce přistěhoval z Dobrušky hrnčíř František Novák
1864 jsou v soupise uvedeni dva hrnčíři: František Hala a František Vaněk
1890 v Kostelci vedeno 8 hrnčířských dílen (jedna je jako kamnářská továrna)
1907 stávka hrnčířů, trvala 14 dnů, byly dohodnuty nové mzdy a normy
1913 v Kostelci zaveden elektrický proud, odpadlo ruční mletí hlíny a při světle se lépe pracovalo
Josef Červinka, hrnčíř z Kostelce, zůstal na vandru v Rohrschachu ve Švýcarsku, kde založil obchod porcelánem a hrnčířským zbožím
Jan Martin Vondráček, kostelecký hrnčíř, usadil se ve Vídni
1920 začala v Kostelci výroba keramiky v továrně Ferdinanda Vondráčka
červená hlína se kopala v Bílé hlíně a v Trativodech
Se zavedením kasselkých pecí se rozšířila výroba bělniny. Strřediskem, odkud se nová technologie šířila do Čech bylo Čenokostelecko. Nejdnalo se jenom o nový způsob výroby, ale o organizační a společenské změny.