Oinirické vize Anny Zemánkové
type: autorská
place of exhibition: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
date of exhibition: 1998/11/12 - 1999/01/10
note:
Dílo Anny Zemánkové, rozené Veselé (1908–1986), se na-vrací do vlasti, ověnčeno vavříny světové pověsti. Vrací se do rodného kraje, kde v Hodolanech, Řepčíně, Droždíně i v samé Olomouci jeho autorka prožila své dětství a mládí. Tomuto dětství zůstala zavázána tak, jako všichni velcí poetové. Z dět-ských vzpomínek a ze zvláštního mýtického uvažování mohly pak vyrůst celé záhony bylin, kreslených i vyprávěných z fan-tazie. Jakoby její Květy a snopy exotických Plodů rostly na Pohádkovém stromě, který si Anna vysnila a spatřila svým vnitřním zrakem. Nadto měla schopnost zážitků transperso-nálních – Zemánková byla vizionářka.
Než své tajuplné vidiny mohla jaksepatří znázorňovat barevnou kresbou, musela uplynout drahná léta – léta plná vnitřního neklidu. Soužil ji také démon jejího obrovského ta-lentu? Když se na radu svého syna vrátila ke své staré lásce – ke kreslení – bylo A. Z. 52 let. Začátky v roce 1960 se neobešly bez zápolení s technikou napodobení a s prostředky, ale za čas se prosadila její vrozená dovednost a vynalézavost. Především Anna objevila, že nejsnáze se kreslí zpaměti a to velmi brzy ráno. Ve stavu dosnívání se luzné čáry linou jako melodie z houslí. V té časné hodině její gesta ještě souvisela se sny, byla jejich pokračováním. Proto je – a pak i celé vidiny – nazýváme řeckým slovem „oinirické“. . . Časně zrána stačila zaznamenat základní velký znak, obrys neznámého Květenství nebo Pohybu plození, někdy nasadila větší detaily. Před sedmou ranní opouštěla svůj svět neskutečných vidin, aby se přes práh kuchyně dostala do každodenní reality – připravit rodině snídani. Během dne se k započatému dílu vracela, aby ho prokreslovala, kolorovala a posléze vyšňořovala stovkami a tisíci drobných detailů. A jsou to právě ony, co velkofor-mátovým symbolům propůjčuje kouzlo magického vyzařování. Tu se zdá, jakoby hutné tvary dýchaly a voněly poezií.
Anna Zemánková kreslila, malovala a vyšívala po 25 let. Prošla pěti obdobími a zanechala nepředstavitelné dílo co do počtu i co do kvality. Nikdy se neopakovala. Olomoucká výstava poprvé ukazuje vývoj jejího umění a narůstání její obrazo-tvornosti, která v našich zemích nemá obdobu. Lze to naznačit jen výběrem, zvláště pak drahocennými miniaturami.
Sluší se připomenout, že v českých zemích si její tvorby – už od první výstavy v roce 1966 – odborníci vždy vážili, avšak byli to teprve cizinci (londýnskou výstavou Outsidsers 1979), kteří užasli nad tím, že se tu na uměleckém nebi zjevila hvězda první velikosti a vyzařování dosud nevídaného. A tak je také Anna Zemánková ve světě uctívána.
-ap-
