To či ono: Michal Kalhous
type: kolektivní
place of exhibition: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
date of exhibition: 2024/03/14 - 2024/06/02
note:
Založena též jako kolektivní (117617)
---
Výstavní projekt TO ČI ONO představuje průřez třicetiletou fotografickou činností Michala Kalhouse, a to v dobovém a uměleckém kontextu tvorby autorů, kteří jej inspirovali a podnítili k vlastní autorské práci. Projekt je syntézou nových i starších snímků z let 1995 až 2020, které autor daroval Muzeu umění Olomouc v roce 2021 v souvislosti s přípravou své monografické publikace (Edice Olomoučtí fotografové, Olomouc 2022). Z desítek fotografií, z nichž řada má deníkový ráz, byl sestaven celek, který přibližuje Kalhousovy úvahy o pomíjivosti, o partnerských vztazích a rodině, o pokoře i vděčnosti za možnost žít prostý všední život. Výstavní kolekci částečně doplňují i fotografie dalších autorů, jako jsou Jiří Kovanda, Marie Kratochvílová, Markéta Othová, Josef Sudek, Jan Svoboda, Miroslav Tichý, Jiří Toman, Milena Valušková či autorská dvojice Lukáš Jasanský – Martin Polák, s nimiž Kalhous sdílí podobný pohled jak na svět, tak i na fotografii a její obsahové a formální možnosti. Speciálním hostem projektu je Martin Horák, který výstavu obohatí autorskou intervencí.
S nástupem postmoderny se do oblasti české fotografie postupně infiltroval pojem nefotografie, zahrnující banální, nefotogenické záběry, často podtržené tristní a záměrně neumělou formou, evokující projevy spojované s amatérskou fotografií. K nejvýznamnějším domácím představitelům tohoto neopostkonceptuálního směru patří vedle tvůrčí dvojice Lukáš Jasanský (*1965) – Martin Polák (*1966) či Markéty Othové (*1968) a Aleny Kotzmannové (*1974) i Michal Kalhous (*1967). Jeho tvorba, zahrnující formátem rozměrné černobílé analogové fotografie, volně rozvíjí jak zmíněné nefotografické postupy, tak především navazuje na jeden z toků české fotografie, která již od šedesátých let dvacátého století velmi volně a neortodoxně reflektovala možnosti minimalismu v černobílém médiu. Kalhous také nezastírá inspiraci ve starších ztišených a prostých kompozicích Josefa Sudka (1896–1976), obdivuje obrazové zachycení intimního vztahu k prostým věcem v tvorbě Jana Svobody (1934–1990). Kalhousovo hledání a zaznamenávání témat v okruhu blízkých souzní s dokumentárním přístupem Dagmar Hochové (1926–2012). Cíleně přimíchanou špetkou trapnosti pak vzdává hold voyeurským a skurilním fotografiím Miroslava Tichého (1926–2011).
