Josef Farkač
* 31. 7. 1863, Smíchov, Praha (Hlavní město Praha), Česká republika (Czech Republic)
† 7. 10. 1930, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
Architect
nationality: Czech
sex: male
notes:
NK ne - 2013/01
Podílel např. na projektech novogotické kaple s hrobkou hrabat Czernin-Morzinů (1887-90) a novogotického kostela sv. Vavřince (1888-89) ve Vrchlabí, synagogy s novorománskými průčelími ve Dvoře Králové nad Labem (1890-91), na projektech pro F. Ringhoffera pro Smíchov i jeho panství Kamenice a Štiřín u Prahy. Spolupracoval i na parcelačních a regulačních plánech pozemků Eduarda Daubka na Smíchově a návrhu hlavního lustru kostela v Mostě.
Podílel se např. na budově okresního soudu v Blovicích (1893), obytném domě s poštovní pobočkou v Domažlicích, na komplexu továrny na tabulové sklo Kopecký & Svátek v Hostomicích u Teplic (1895) a Plzeňském společenském pivovaru Prior s administrativní budovou (1896). Navrhl detaily pošty v Plzni (1895, dle projektu Friedricha Setze) a ředitelství státních drah (1897, dle projektu stavební kanceláře ředitelství státních drah ve Vídni). Pracoval na obytných domech, které Stech stavěl v Plzni ve spolupráci s Mikolášem Alšem, autorem sgrafitové a freskové výzdoby fasád. Sám vypracoval návrh domu v Petákově ulici a zřejmě i na další eklektické domy a dispoziční a detailní řešení těch, kterým Stech navrhl průčelí ve stylu české novorenesance.
Jeho nejvýznamnějším projektem se stal centrální hřbitov (1897-1902. Měl dvě části: křesťanskou s kaplí sv. Václava a arkádami pro významné hroby a administrativními a provozními objekty a izraelitskou s obřadní síní. F. projektoval také novou elektrickou centrálu, budovu tzv. Fodermayerova chorobince (1906) a městskou plovárnu, někdy je mu připisován také Wilsonův most (1913). Navrhl adaptaci městské vily v Dýšině u Plzně (1911) a budovy městských lázní (adaptace 1899)(1913), projektoval obecní bytové domy a připravil skicu Domu sociální péče, rekonstrukci významných památek, např. kostela sv. Jiří v Plzni-Doubravce (1901-1902), kostela sv. Mikuláše (1897-1898), radnice (1912) a Gerlachovského domu v Plzni pro účely národopisného muzea (1915). Od 1910 F. spolupracoval i s architektem Hanušem Zápalem. Na přelomu 19. a 20. století byl nejvýznamnějším představitelem eklektické architektury Plzně, který využíval a vzájemně kombinoval prvky všech historických slohů od románského po baroko. Určení F. je komplikované, protože působil v kancelářích jiných architektů a stavitelů. Později ve službách města u něho pracovali i mladší architekti.
Petr Domanický
