Mojmír Hamsík

* 26. 11. 1921, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
† 20. 12. 2007, Praha, Česká republika (Czech Republic)
painter, restaureteur

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Restaurátor a malíř. V průběhu války studoval na malířské škole Emanuela Frinty. Roku 1945 byl přijat ke studiu na AVU u prof. V. Nechleby, po ukončení navštěvoval restaurátorskou speciálku prof. B. Slánského (1948-49). Ještě v průběhu studia navštívil římský Instituto centrale del restauro a bruselský Institut royal du patrimoine artistique (v pozdějších letech pobýval v Londýně, Paříži, Mnichově a Leningradě). Ihned po ukončení školy nastoupil do restaurátorského ateliéru NG v Praze. Roku 1956 se stal vedoucím tohoto ateliéru. Zasloužil se o rozšíření ateliéru NG o samostatnou laboratoř (1971). Dlouhá léta byl členem IIC. Často spolupracuje se svou ženou Radanou Hamsíkovou (rozená Podzemná). Na katedře dějin umění FF UK přednášel Kapitoly z historické technologie malby. Výsledky svých výzkumů publikoval v odborných časopisech doma i v zahraničí. Přispěl tak nemalou měrou k objasnění mnoha otázek českého středověkého umění a k poznání techniky italských mistrů, kterou zkoumal v rámci grantu (gestorem PhDr. Olga Pujmanová). Zabýval se též teorií a etikou restaurátorských zásahů. Pregnantně formuloval názor nejlepších českých restaurátorů 60. let, který je dodnes platný: „...Domníváme se, že restaurátor skutečně musí mít možnost vlastního rozhodování, a to nejen o tom, co je proveditelné, ale i o tom, co je žádoucí provést ve smyslu konečného estetického působení obrazu...“ (1963). Takto je jasně vyjádřena specifická myšlenka české restaurátorské školy, že restaurátor je zároveň umělcem a je jediným povolaným k rozhodování o konečné podobě restaurovaného díla. Výčet gotických deskových obrazů restaurovaných M. Hamsíkem by sám o sobě vydal na jednu samostatnou práci, za všechny jmenujme: Madona z Mostu, Madona Zlatokorunská, Epitaf Jana z Jeřeně, Deska z Dubečka, Madona Aracoeli. Věnoval se též v menší míře restaurování dřevěných polychromovaných plastik. Restauroval však i mnoho děl z období renesance a baroka Např.: Sebastiano del Piombo: Sv. Rodina s Janem Křtitelem, Arcibiskupská obrazárna v Olomouci; Albrecht Dürer: Růžencová slavnost; Simone Vouet: Sebevražda Lukrecie; Georg Flegel: Regál s kyticí a mnoho dalších. Ucelený průzkum techniky malby uskutečnil na souboru obrazů benátských mistrů 16. století (1965, 1982).
Vedle restaurování se zpočátku věnoval vlastní volné tvorbě. Jeho plátna zachycují pusté vyprahlé krajiny plné skalnatých útvarů a osvětlené měkkým vnitřním světlem. Podobně jako mohutná zaoblená ženská torza mají tyto krajiny nejblíže k dílu F. Muziky a J. Šímy (1966 Galerie Fronta, Praha 1. Text skládačky V. Procházka).

Restaurátorské práce (výběr):
Převážná většina restaurovaných děl je ze sbírek NG v Praze. U ostatních je uvedena sbírka ve které se dílo nachází.
1949 J. Kupecký: Podobizna Michaela Kreisigera v mladších letech.
1953 Mistr Třeboňského oltáře (okruh): Ukřižování z Vyššího Brodu.
1953-59 Mistr Vyšebrodského oltáře: Zmrtvýchvstání, Narození Krista, Zvěstování, Kristus na Hoře Olivetské, Seslání Ducha Svatého (spol. s R. Houžvou).
1961 Křivoklát, hradní kaple, oltářní křídla se světicemi.
1961-63 Průzkum a restaurování Třeboňského oltáře: Kristus na Hoře Olivetské (1961-62), Zmrtvýchvstání (1962-63). Za tuto akci díky mimořádnosti a jedinečnosti jejich výsledků byl společně s V. Frömlovou roku 1963 oceněn vyznamenáním „Za vynikající práci“.
1962 Čáslav, Městské muzeum, tzv. Čáslavská deska. / Kutná Hora, muzeum, deskový obraz z 1. třetiny 16. století.
1962-64 Spolupráce při restaurování Obrazárny Pražského hradu: Hans von Aachen: Hlava dívky, kolem 1600 / H. Vereycke (?): Sebevražda Lukrecie, 1.pol. 16. st. (i.č. O 239) / Saraceni: Sv. Šebestián, asi 1610-1615 (i.č. O 29) / J. H. Schönfeld: Bitva Juzuova, kolem 1655 (i.č. O 131, restaurováno a sceleno v NG, spol. s V. Frömlovou) / B. Spranger: Alegorie triumfu věrnosti nad osudem, 1607 (i.č. O 259) / Tintoretto: Korunování trním, po 1590 (i.č. O 52).
1963 Mistr Třeboňského oltáře (okruh): Ukřižování ze Sv. Barbory.
1965 Mistr reliéfu Oplakávání ze Žebráka, Klanění 3 králů z Vodňan, před 1520, dřevo (Městské muzeum Vodňany) / Madona s děckem, po 1520, dřevo, AJG (i.č. P 553, spol. F. S. Tvrdým).
1973-74 Pieta z Nejdku (okr. Přerov), okolo 1450-60, lipové dřevo (revize 1998).
1974 Ukřižovaný z Medlova (okr. Olomouc), kolem 1480-90, lipové dřevo (konzervace 1999, R.Surma).
1976 Restaurování tří ukradených a znovunalezených obrazů z NG (Hals, El Greco, Tintoretto).
1977 Odry, farní úřad, Sv. Anna Samatřetí z Oder, asi 1510-20, lipové dřevo.
1981 Rájec nad Svitavou, zámek, dva obrazy G.F.Cippera zv. Il Todeschini (i.č. 213/990 a 214/991).
1988 Strahovská madona, kolem 1350 (i.č. o 8628). ...a mnoho dalších obrazů a plastik.

PePřík

Lit.: J.Mašín, M.H. Umění 31, 1983, s. 345-48.- Restaurátorský ateliér NG v Praze (L. Kesner), Praha 1985, s. 9-11. - Bibliografie publikací restaurátorů. TA I. 1990, s. 131.