Vyznavač krásy magického surrealismu

type of document: podřazený dokument
parent document: Svobodné slovo
imprint date: 1991
year's volume: 47
number: 268
number of page: 1
page: 3
language: český

notes:
s. 3
-
Když uprostřed léta roku 197 zemřel malíř Mikuláš Medek, dozvěděla o této skutečnost! jen hrstka vyvolených. Bylo to v době, kdy náš kulturní život — myšlen oficiální! — nedovoloval Medkův velký význam pro vývoj naší poválečně malby zhodnotit ve své logické celistvosti. Příčinou zřejmé nebylo jen odlišné umělecké vyjadřování, ale snad i malířův původ: jeho otcem totiž nebyl nikdo jiný než známý básník, prozaik a dramatik meziválečného Rudolf Medek, známý také jako důstojník čs. legií v Rusku a pozdější generál naší armády.
Problémy provázely mladého Mikuláše už ve válce, kdy musel stejně jako jiní jeho vrstevníci nastoupit na nucené manuální práce. Tím však jeho strasti vlastně teprve začaly — to hlavní následovalo v letech padesátých, kdy svým nekonvenčním způsobeni malířské tvorby zavdal nejednu příčinu ke svému společenskému prokletí. Už v roce 1949 ovšem poznal na vlastním osudu zlobu svého okolí. Při prověrkách na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde se vzdělával ve třídě Františka Muziky a Františka Tichého, byl vyloučen jako jeden z prvních…
Třebaže Medkův přímočarý malířský vývoj sliboval zdárnou perspektivu, oceněn byl doma teprve počátkem let šedesátých. Tedy mnohem později než v zahraničí, jež si začalo všímat jeho vskutku osobitého umění nejen z hlediska Medkovy orientace politické, ale i vzhledem ke skutečným a neoddiskutovatelným atributům ryze uměleckým. Dnes se s jeho obrazy setkáváme po celém světě a odborníci Medka zařazují k největším zjevům středoevropského avantgardismu poválečné epochy. Jeho práce mají ve svých sbírkách prominentní galerie, instituce a jednotlivci, jen v rodné zemi se kromě jedné nedávné celoživotní výstavy s jeho díly nesetkáváme tak často, jak by si nepochybně tento průbojný a výsostně osobitý výtvarník zasloužil.
Medkův život se odvíjel v blízkém přátelství s osobnostmi, jako byli malíři Josef Istler, Ota Janeček, Jan Kotík a další podobní jeho významu, aktivně spolupracoval také s publicistou, uměleckým kritikem, teoretikem a překladatelem v jedné osobě Karlem Teigem stejně jako později třeba se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Ten mu roku 1957 zadal ilustrace pro časopis Světová literatura, musely však vyjít pod pseudonymem Dagmar Kozáková!; z hudebníků se v 50. letech osobně seznámil se skladateli Krzystofem Pendereckim, Luigim Nono a dalšími. Tato skutečnost je velmi typická pro široký akční rádius jeho zájmů a zároveň svědčí o mimořádném postavení nejen ve sféře, kulturního dění domácího. Bohužel, byla to právě cizina, která koncem padesátých let Medkovi poskytla mnohem víc možností než rodná země. Nejinak tomu bylo i v poslední fázi Medkova života — a podobně je tomu vlastně i dnes. Že by snad i dnešní doba chtěla význam této ojedinělé osobnosti opomíjet, snad ze strachu z tvrdé konkurence?
Cenným pramenem poznání výtvarníkova díla je monografická kniha Bohumíra Mráze, kterou vydalo nakladatelství Obelisk v roce Í970, tedy čtyři roky před malířovou smrtí. Autor příručky tak mohl postihnout — až na malé výjimky téměř celé dílo a zmapovat nejdůležitější etapy Medkova života. Nebyla to cesta jednoduchá; jako by pomyslné sudičky onoho 3. listopadu 1926, tedy před pětašedesáti roky, malému chlapci přiřkly vskutku trnitou cestu za pravdivým poznáním světa, aby se pak tyto každodenní problémy převtělily do uměleckého odkazu, na nějž bychom měli být právem pyšnější, než je tomu doposud. Umění Mikuláše Medka, kdysi malíře nejen odmítaného, ale dokonce až zatracovaného, si této pozornosti zasluhuje.

Vyznavač krásy magického surrealismu

person	born	note
Hejzlar Tomáš	1950