Z Prahy až do Buenos Aires: „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa
type: kolektivní
place of exhibition: Galerie UM
date of exhibition: 2014/11/19 - 2015/01/07
note:
V první dekádě existence samostatné Československé republiky se zásadně proměnily podmínky, za nichž mohly domácí umělkyně vystavovat v zahraničí a začleňovat se tak nejen do širšího kontextu dobového „ženského umění“, ale rovněž do moderního umění jako celku. Političtí představitelé meziválečného Československa si byli dobře vědomi toho, že export umění a kulturních hodnot může posílit status mladé demokracie a přinést ekonomický profit; „ženské umění“ pro ně bylo v rámci kulturních výměn a zahraniční kulturní politiky zajímavým artiklem.
Jednou z vývozních expozic tohoto typu byla rozsáhlá Výstava ženského umění československého, jež se s posvěcením státních orgánů a pod kuratelou Ženské národní rady a Kruhu výtvarných umělkyň (KVU) konala v roce 1929 na čs. velvyslanectví v Buenos Aires a jíž se zúčastnilo 34 umělkyň. Jejím smyslem bylo představit jak tradici ženské rukodělné práce, tak obory, jejichž dostupnost byla pro ženy v českém prostředí až do roku 1918 institucionálně zásadně omezována: malířství a především sochařství a architekturu. Doplněna byla velkým konvolutem knih z pera českých spisovatelek a publicistek. Právě ona je jakýmsi předobrazem výstavy Z Prahy až do Buenos Aires. „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa.
Na osmdesát exponátů shromážděných v galerii UM odhaluje mnohotvářnost a zároveň komplikovaný status ženské umělecké produkce mezi válkami. Připomíná nejen pozoruhodné osobnosti starší i mladší generace, ale rovněž několik představitelek dobového „středního proudu“, většinou agilních členek KVU, jejichž práce potvrzovaly stereotypní názor na ženskou odnož umění jako otisk „přirozeného“ ženského konformismu. Akcent na rukodělné obory (krajkářství, výšivka, batika) pak potvrzovaly vazbu žen k domácím pracím, ale také k folklórní tradici a národopisu. Součástí výstavy jsou rovněž černobílé tisky nezvěstných nebo nedostupných děl. I ony připomínají dramaturgii buenosaireské přehlídky, která byla (zřejmě i z finančních důvodů) komponovaná jako „koláž“ reálných a reprodukovaných uměleckých děl. Tři umělkyně, jejichž rukodělné a uměleckoprůmyslové práce sice před 85 lety putovaly do Jižní Ameriky, ale o nichž dostupné uměnovědné prameny důsledně mlčí, jsou zastoupeny jen popiskou.
Výstavu doprovází projekce komiksového příběhu Na jih od Dory Dutkové. Autorka se v něm volně inspirovala v první řadě deníkem Anny Mackové, v němž významná česká grafička a ilustrátorka popisuje osobní peripetie, jimiž prošla jako umělkyně i partnerka Josefa Váchala, ale také peripetie týkající se činnosti Kruhu výtvarných umělkyň, jehož byla členkou. Komiks zároveň s nadsázkou reflektuje sílící export československého ženského umění mezi válkami, populární obrazy moderní ženy jakožto bytosti civilizované, vzdělané, svobodné a lačnící po poznání světa a řadu dalších motivů, které jsou příznačné pro dobové výtvarné umění a populární kulturu.
Hlavní část výstavy Z Prahy až do Buenos Aires se opírá o písemnou dokumentaci k argentinské přehlídce uloženou v Archivu Ministerstva zahraničních věcí. Vzhledem k tomu, že se k tomuto „podniku“ nezachovala fotografická dokumentace, stávající výstava není – a ani nemůže být – koncipována jako rekonstrukce. Daleko spíše je pokusem o dílčí revizi historie, jejímž smyslem je zprostředkovat jednu ze zapomenutých kapitol dějin českého, respektive československého moderního umění a přispět k potřebné diskusi o vztahu umění, moci a politiky.
K výstavě vychází stejnojmenná publikace, jejíž editorkou je Martina Pachmanová. Ústředním tématem obou hlavních příspěvků z pera literární historičky Libuše Heczkové a Martiny Pachmanové je to, jak se před pádem monarchie a po vzniku první republiky v českém, respektive československém prostředí konstruovala a propagovala národní a posléze státní identita skrze kulturu ženského „rodu“, jak se boj za národní sebeurčení a posléze za demokracii promítl do dobového vnímání ženy jako tvůrkyně a jak kulturní a politická garnitura využívala dobové umělkyně pro své mezinárodní zájmy. Součástí jsou i medailony a ukázky práce vystavujících autorek.
Vystavující umělkyně:
Hana Autengruberová, Helena Bochořáková-Dittrichová, Zdenka Braunerová, Zdenka Burghauserová, Helena Emingerová, Valerie Hachla-Myslivečková, Julie Horová-Kováčiková, Božena Jelínková-Jirásková, Aloisie (Lola) Jenšovská, Věra Jičínská, Marta Jirásková, Helena Johnová, Jaroslava Klenková, Zdeňka Liebscherová-Čechová, Anna Macková, Emilie Mildeová-Paličková, Marie Teinitzerová, Olga Theofila Pikhartová, Milada Petříková-Pavlíková, Minka Podhajská, Petra Pospíšilová, Božena Pošepná, Anna Roškotová, Marta Rožánková-Drábková, Jiřina Svačinová-Felixová, Helena Šrámková, Sláva Tonderová-Zátková, Pavla Vicenová-Rousová, Karla Vobišová-Žáková, Sláva (Jaroslava) Vondráčková, Julie Winterová-Mezerová (nezvěstné umělkyně: Helli Neudek, Anežka Přerovská, L. Handuková)
zdroj: www.umprum.cz
