Josef Ladislav Píč
* 19. 1. 1847, Mšeno (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
† 19. 12. 1911, Praha, Česká republika (Czech Republic)
Pedagogue, Historian, Slavist, Archeologist
nationality: Czech
sex: male
NK AUT: jk01092998
notes:
+ sebevražda
Josef Ladislav Píč
Gymnázium navštěvoval v České Lípě a v Praze, na pražské univerzitě studoval u historika Václava Vladivoje Tomka (1818-1905). V letech 1872-1881 učil dějepis a zeměpis na gymnáziu v Mladé Boleslavi, potom na gymnáziu v Praze. Od historie přešel k archeologii. 1893-1905 správce, od roku 1905 ředitel prehistorického oddělení Národního muzea v Praze. 1883-1905 docent, od roku 1905 mimořádný profesor slovanských a rakouských dějin na české univerzitě v Praze. Jednatel Archeologické komise České akademie věd a umění. Redaktor Památek archeologických. Vedl archeologické výzkumy ve středních Čechách (Dobřichov, Kouřim). Vydal: Archaeologický výzkum ve středních Čechách: který r. 1889-92 společnou prací podnikli Jan Hellich, J. L. Píč, Václav Požarecký a Jan Waněk, 1893; Archaeologický výzkum ve středních Čechách: který r. 1893 společnou prací podnikli Jan Hellich, J. L. Píč, a Jan Waněk, 1894; Archeologický výzkum ve středních Čechách: který r. 1895-96 společnou prací podnikli Antonín Formánek, správce v Bylanech, Jan Hellich, lékárník v Poděbradech, Dr. J. L. Píč, prof. v Praze a J. Waněk, řed. velkostatku v Radimi, 1897; Mohyly Lužanské, 1894; Dějiny národa ruského, 1889; šestidílné Starožitnosti země českém (Čechy předhistorické. Díl I, Sv. 1, Úvod. Člověk diluvialný. Pokolení skrčených koster, 1899; Čechy předhistorické. Díl I, Sv. 2, Pokolení kamenných mohyl, 1900; Čechy na úsvitě dějin. Díl II, Sv. 1, Kostrové hroby s kulturou marnskou čili lateneskou a Bojové v Čechách, 1902; Čechy na úsvitě dějin. Díl II Sv. 2, Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum, 1903; Čechy na úsvitě dějin. Díl II Sv. 3, Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů, 1905; Čechy za doby knížecí. Sv. 1, Část archaeologická, 1909); Přehled české archeologie, 1908. Byl horlivým zastáncem pravosti Rukopisů, to byl zřejmě jeden z důvodů sebevraždy.
-
Narodil se ve větrném mlýně poblíž Mšena. J. L. Píč absolvoval v letech 1858-1862 gymnázium v České Lípě. Pak vystudoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě (tehdy Karlo-Ferdinandova univerzita) a stal se na deset let vyučujícím profesorem na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Odtud odešel učit na gymnázium v Praze.
V roce 1883 obhájil docenturu a v roce 1905 získal mimořádnou profesuru rakouských a slovanských dějin na Filozofické fakultě.
J. L. Píč se stal kustodem prehistorické sbírky tehdejšího Českého muzea, dnešního Národního muzea. Tuto sbírku prakticky vytvořil, utřídil a instaloval.
Píč kolem sebe soustředil skupinu vlastenců s nadšením pro archeologii. Přijal i vlastenecké jméno Ladislav. Tito lidé, nejrůznějších profesí i původu, mu pomáhali provádět archeologické výzkumy, které poskytly základní materiál nových prehistorických fondů (např. Bylany, Dobřichov-Pičhora (podoba jmen je náhodná) a Dobřichov-Třebická, Platěnice, Stradonice).
Nejvýznamnější publikací J. L. Píče byly třídílné Starožitnosti země české, napsané mezi léty 1899 až 1909. Jednotlivé díly Starožitností byly přeloženy do francouzštiny, němčiny a ruštiny.
J. L. Píč se svou periodizací a dalšími věcmi narazil na odpor Lubora Niederleho a tato diskuse posléze vyústila v kontroverzi mezi školami muzejní a univerzitní, která stála Píče mnoho duševních sil.
Další spor, který se mu stal osudným, bylo hájení pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Píč neváhal navštívit s částí Rukopisu královédvorského přední evropské paleografy a vyžádat si od nich posudky. Svou zprávu pak nadepsal „Rukopis královédvorský před mezinárodním soudem paleografickým skvěle obstál.“ O tom, zda rukopis tehdy opravdu obstál, je možno pochybovat. Josef Šusta v roce 1912 napsal: „Není zcela správné, tvrdil-li prof. Píč, že starší, podle jeho mínění ‚objektivní‘ a dnešním nacionalismem ještě nezkažení paleografové němečtí měli o R. K. mínění veskrze příznivé.“ Karel Sklenář v roce 2007 hodnotil posudky jako „zběžné a formální“.
Národní muzeum po návratu Píče obvinilo z porušení předpisů při výpůjčce Rukopisu a dovezené posudky prozatím odložilo. To společně s útoky domácí odborné veřejnosti, nepochopením smyslu jeho úsilí a celkovým vyčerpáním zřejmě vedlo J. L. Píče k tomu, že se rozhodl pro odchod ze života. Přesto však za svého života vytvořil dílo, které ho řadí k velikánům české archeologie.
cs.wikipedia.org, 2014/01/23
