Miroslav Tázler

* 1. 6. 1925, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
28. 12. 2006, Plzeň (Plzeň-město), Česká republika (Czech Republic)
painter, graphic artist, pedagogue

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Miroslav Tázler se narodil a dětství strávil v plzeňské čtvrti Roudná, v prostředí prosyceném civilistní poezií periferie, k níž byl silně vnímavý. K výtvarnému studiu se dostal nejprve za války v kurzech, které vedl ve škole na Husově náměstí v Plzni Vladimír V. Modrý. Jeho osobnost měla na Tázlera silný vliv – Modrý u Tázlera prohloubil a upevnil důvěru v intuici a imaginaci. Tato lekce Tázlerovi později pomáhala nalézt způsob, jak podrobit civilizační či přírodní motiv procesu imaginativní, lyrické transformace. V letech 1949 – 1952 studoval na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. P. Dillingera a J. Tondla v oboru malba a grafika. Od 50. let se zúčastňoval výstav Sdružení českých výtvarných umělců, poté SČVU a Unie výtvarných umělců, byl členem skupiny Kontakt a později skupiny P 89 (tuto skupinu několik let vedl, v r. 2004 odtud odešel).
Tázler vyšel v počátcích své tvorby z lyrizujícího symbolismu českého umění přelomu 19. a 20. století (J. Schikaneder, A. Hudeček). Poeticky zabarvený civilismus a sociální tematika čerpaná ze zážitkového rezervoáru dětství a génia loci roudenské periferie jeho tvorbu vážou k civilistní citlivosti generace Devětsilu. Na základě propracované, barevně jemně modulované malby si v 60. letech vytváří svébytný monochromně laděný ‘pointilismus’ později pracuje s rukopisně uvolněnějším, nicméně stále vysoce jemným, brilantním malířským projevem s měkkou vibrací a odstíněním tónu. Od 70. let dominuje v Tázlerově tvorbě přírodní svět jako oproštěný, intimně vnímaný fenomén. Malba redukuje přírodní skutečnost na podstatný znak, dává mu podobu ucelené vjemové stopy, jež ztrácí přesné atributy času a prostoru a proměňuje se v jakési utkvělé ‘zření’. Nejde však o intelektuální vizuální program, nýbrž východiskem je vztah mezi konkrétním smyslovým vjemem a jeho mentální obrazovou interpretací. Výsledkem této kontemplativní situace je krajně oproštěný útvar, vnitřně syntetizovaný citlivým lyrickým pohybem. V 70. – 90. letech tak vznikají cykly Lesů, Polí, Vod, jedinečné svou oproštěnou, harmonickou krásou a v abstrahovaných podobách blízké magickým plochám Václava Boštíka.
artotekaplzen.cz, 23.6.2018