Zdeněk Wirth

* 11. 8. 1878, Libčany (Hradce Králové), Česká republika (Czech Republic)
25. 2. 1961, Praha, Česká republika (Czech Republic)
art historian, pedagogue, conservationist, administrative officer

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Historik umění, teoretik a organizátor československé památkové péče, akademik. Původní aprobaci z češtiny a němčiny si rozšířil externím studiem dějin umění a estetiky u Karla Chytila, Karla Borromejského Mádla, Otakara Hostinského. - Názorovou orientaci mu do 1914 poskytovala funkce knihovníka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, spolková a památkářská činnost. Názorové společenství s Josefem Gočárem, Vlastislavem Hofmanem, Pavlem Janákem aj. vedlo k založení umělecké revue Styl. 1908-1913 vtiskl časopisu smysl zaměřený k prosazování moderní architektury, užitého umění, k výpravám za podílem české tvorby na nových směrech. Současně pomáhal s náplní Uměleckého měsíčníku. Zároveň se stal v Klubu za starou Prahu hlasatelem nového pojetí památkové péče. První svazky Soupisu uměleckých památek Čech uveřejňoval 1902-1910. Od 1904 zaujímal nekompromisní postoj ve prospěch konzervování památek v duchu idejí, zastávaných Maxem Dvořákem. Hlediska vídeňské umělecko-historické školy určovala napříště též hlavní směr Wirthovy vlastní vědecké práce. - Disertační práce z r. 1908, Barokní gotika v Čechách, oceněná jako specifický fenomén českého historismu recenzemi v zahraničí, je dílo objevitelského významu. Osobnostem a dílům barokní architektury stejně jako období empiru a biedermeieru zůstal Wirth věrný po celý život. Přízní Antonína Podlahy mohl metodu spojení starého s novým uplatňovat i při dostavbě katedrály svatovítské architektem Kamilem Hilbertem. Zrod osvobozeného Československa přinesl Wirthovi mnoho úloh, společenských funkcí a pracovních povinností. Připadl mu mj. odpovědný úkol organizace a vedení kulturního odboru Ministerstva školství a národní osvěty. Současně přednášel dějiny architektury na ČVUT v Praze. Dobu nacistické okupace prožil v nucené penzi, avšak v aktivní účasti v národním odboji a v České národní radě. Své znalosti památkového materiálu mohl od 1946 uplatnit v nevděčné funkci předsedy Národní kulturní komise. Od 1952 pomáhal jako místopředseda ČSAV a předseda VI. sekce vytvořit strukturu společenskovědních ústavů této instituce. - Spolu se svými generačními druhy - architekty - chápal Wirth památkovou péči jako disciplinu urbanistickou. Jeho zásluhou byly proto stanoveny zásady ochrany unikátních architektonických souborů staré Prahy a zcela průkopnicky určeny znaky funkčnosti středověkého urbanismu (Stavební rytmus malého města). Wirth dovedl současně zhodnotit zákonitosti výtvarnýc. principů nové městské zástavby (např. dílo Jana Kotěry a Josefa Gočára v Hradci Králové), stejně jako zdůvodnit náhradu zničeného starého originálu svébytným moderním dílem (Pavel Janák a jeho adaptace). Když si Wirth uvědomil estetické hodnoty prostoru krajiny, začala ho od 1910 poutat zahradní architektura a panoramatické celky. Avšak krajinou nejprobádanější se mu stala pražská kotlina. Tvář Prahy v obraze pěti staletí a v dokumentaci zmizelých čtvrtí přiblížil čtenářům v řadě edic. Dokumentární historická ikonografie, veduta pražská i venkovská, poutaly Wirtha nejdéle. Byl schopen nazírat též fotografii v interdisciplinárním aspektu. Jeho bytostný vztah k fotodokumentaci vedl 1936 k založení Státního fotoměřického ústavu. Podobně mohl být z jeho podnětu za 2. světové války zahájen odborný výzkum a dokumentace lidových staveb. Soustavným kontaktem s materiálem se Wirth vypracoval ve znalce umělecko-historické topografie. Působení Wirthovo ovlivnilo mnoho sfér kulturní veřejnosti. Oboru dějin umění odkázal svým naléháním na pokračování ve vydávání soupisů uměleckých památek program práce pro celou generaci.

VD (Vlasta Dvořáková) ), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 938

organizátor čs. památkové péče, akademik
Studoval češtinu a němčinu. Zabýval se zejména památkovou historií, teoretickým bádáním o české architektuře a teoretickými úvahami o metodách památkové péče. Aktivně působil při dostavbě katedrály sv. Víta v Praze s architektem K. Hilbertem. Věnoval se osobnostem a dílům barokní architektury, empiru a biedermeieru. Inicioval založení Státního fotoměřičského ústavu (1936). Byl znalcem v oboru uměleckohistorické topografie. Druhou světovou válku prožil v nucené penzi a zúčastnil se odbojové činnosti. Od roku 1945 byl zaměstnán na Zemském národním výboru. Byl spoluautorem zákona č. 22/1958 o péči o kulturní památky. 1954 vyznamenán Řádem práce. Podporoval funkční pojetí moderní architektury. Redigoval Umělecké památky Čech. Autor odborných publikací, např. Dějepis výtvarných umění v Československu, Kladno - jindy a dnes, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Kladenském aj.

notes:
akademik, PhDr., DrSc.; zaměření na architekturu, uměleckou minulost a ikonografii Prahy