Karel Teige

* 13. 12. 1900, Praha, Česká republika (Czech Republic)
1. 10. 1951, Praha, Česká republika (Czech Republic)
translator, illustrator, curator, typographer, editor, art historian

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Kritik, teoretik výtvarného umění, architektury, literatury a filmu, výtvarník a typograf. Zakladatel Devětsilu, člen Levé fronty, mluvčí Skupiny surrealistů v ČSR. Všestranně nadaná a orientovaná osobnost, spjatá s osudem české meziválečné avantgardy, jejíž podobu aktivně utvářel. Začal se prosazovat velmi záhy, jeho rané grafiky a kresby byly ovlivněny zejména Tvrdošíjnými (Josefem Čapkem a Vlastislavem Hofmanem), mnohé prozrazují vliv kubismu a expresionismu. Počátkem 20. let projevil teoretické schopnosti, které posléze zcela potlačily jeho zájem o výtvarnou tvorbu. Podílel se na obsahu sborníku Devětsil a ročenky Život II, do nichž přispěl programovými studiemi. 1922 se stal hlavním redaktorem Stavby, 1923 vyšla jeho průkopnická monografie o Janu Zrzavém a Alexanderovi Archipenkovi. Od 1923 se soustředil na typografii, architekturu a užité umění. Stal se hlavním představitelem konstruktivistické typografie. S Vítězslavem Nezvalem formuloval nový směr - poetismus, s Jindřichem Štýrským inicioval obrazové básně, ve 40. letech se věnoval především kolážím, jichž vytvořil několik set. Jako teoretik zprvu prosazoval proletářské umění, které v 1. polovině 20. let nahradil teorií předobrazů. Po návštěvě Paříže (1922) se zaměřil na důslednou prezentaci evropského avantgardního umění, nejprve poetismu, později surrealismu. Během 20. let se mu nosnou platformou stala polarita poetismu a konstruktivismu. 1924 zveřejnil tzv. 1. manifest poetismu jako autentický český příspěvek k mezinárodní scéně. Koncem 20. let se stal uznávanou osobností i v zahraničí, zejména v architektuře. Na Bauhausu věnoval cyklus přednášek sociologii architektury (1931). 1928 publikoval 2. manifest poetismu, v němž vrcholila jeho teze „umění pro pět smyslů" podávající sumu jeho dosavadních teoretických aktivit. Jeho levicové stanovisko se radikalizovalo kolem 1930, kdy se stal významnou osobností Levé fronty (založena 1929). Ve 30. letech se jako hlavní teoretik Skupiny surrealistů věnoval promýšlení teorie vnějšího a vnitřního modelu. Obhajoval právo umělce na svobodu projevu. Organizoval pobyt André Bretona a Paula Eluarda v Čechách, koncem 30. let vydal obsáhlou monografii o Jindřichu Štyrském a Toyen (1937), publikoval brožuru Surrealismus proti proudu (1938), v níž se vyrovnával zejména s Vítězslavem Nezvalem. Ve 40. letech, kdy nesměl publikovat, se soustavně zabýval filozofickými otázkami vývoje moderního umění, zejména vztahem fenomenologie a kubismu (publikováno z rukopisu až 1967).
KSm (Karel Srp), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 850-851

Teoretik umění, umělecký kritik, publicista, redaktor, překladatel, grafický návrhář a kolážista. Spoluzakladatel Devětsilu (1920), iniciátor hnutí poetismu (1923), průkopník moderní typografie. Redaktor časopisů Disk, Stavba a ReD. Zakladatel a předseda Levé fronty (1929). Autor a editor řady publikací o architektuře, nejvlivnější kritik a teoretik moderní architektury v meziválečném Československu. Od r. 1935 vytvářel surrealistické koláže inspirované erotismem, v nichž využíval fotomechanických reprodukcí včetně fotografií moderní architektury.
JA (Jaroslav Anděl)

notes:
klíčová osobnost české meziválečné avantgardy