Jan Wagner
* 22. 9. 1941, Praha, Česká republika (Czech Republic)
† 1. 7. 2005, Jičín (Jičín), Česká republika (Czech Republic)
sculptor, medal maker, pedagogue
sex: male
word:
syn sochařů Josefa W. a M. Kulhánkové-Wagnerové
S: Gymnázium a roční kamenosochařská praxe poté AVU
Dílo Jana Wagnera se vyznačuje osobitou poetikou a smyslem pro poznání své doby se svobodnými humanistickými myšlenkami. Základním stavebním prvkem jeho tvorby je spojení technických a biomorfních prvků. Vyrábí strojky z nalezených materiálů, konkrétně mechanických a elektronických součástek, a skládá je do bizarních celků. Důmyslné mechanismy z průmyslových tvarů, založené většinou na humorné bázi, různě světélkují, pohybují se a vibrují.
První Wagnerovy práce, spadající do konce padesátých let, však ještě neměly s technikou nic společného. Byla to sochařská díla inspirovaná láskou ke koním, například Koně nebo Kouzelník. V tomto duchu se nesla také jeho diplomová práce na Akademii výtvarných umění s názvem Cirkus (Koně). Následně ho ovlivnilo studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde se věnoval medailérství v ateliéru Ferdinanda Welze. Navázal na něj tvorbou mechanických plastik inspirovaných moderní technikou a průmyslem. Tyto tendence byly také v oblibě evropského umění, jehož hlavními představiteli jsou Marcel Duchamp, Francis Picabia, Raol Hausmann, Alexandr Calder, Hans Bellmer, Bruno Munari a Jean Tinguely. Wagner je asi nejblíže posledním dvěma zmíněným autorům. (Sůva, 1989, nestránkováno) Je to pravděpodobně značnou hravostí a křehkostí podání.
V díle Wagnera se začíná stále více prosazovat technika. Směřuje od mechanických objektů k elektronickým. Tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých je propojením elektroniky s důrazem na barevnost a plasticitu konkrétních částí. Vše je umístěno v plexisklových boxech. Zvláště v osmdesátých letech se pak projevuje přechod k organické přírodě. Jako by přístroje byly určeny pro výrobu živých bytostí. Do prosklených částí jsou uzavřeni motýli (Motýlí adaptér) či jiný hmyz (Hmyzí dvojdům).
Wagner se snaží důrazem na přírodu, jediný zdroj lidskosti, humanizovat napětí mezi člověkem a strojem. S humornou nadsázkou a ironií míří až k existencionálním otázkám. (Plánka, 1990, nestránkováno)
Klíčovým slovem Wagnerovy tvorby je surreálnost, poetičnost a zasněnost.
Jana Hradecká
Literatura:
Jan Wagner. Mechanické objekty. Hradec Králové: Krajská galerie v Hradci Králové, 1989. 26 s. (text: SŮVA, Josef)
Jan Wagner. Zlín: Oblastní galerie výtvarného umění ve Zlíně, 1990. 16 s. (text: PLÁNKA, Ivan)
