Jaromír Neumann

* 15. 8. 1924, Městec, Chroustovice (Chrudim), Česká republika (Czech Republic)
26. 10. 2001, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagogue, art historian, editor, curator

 

nationality: Czech
sex: male

word:

PhDr., DrSc., docent dějin výtvarného umění, monografie z oboru. Za studia uplatnění výtvarního referenta v časopisech a novinách. Po skončení studia působil jako asistent na Filosofické fakultě University Karlovi 1949 - 1951. od 1971 zaměstnán jako vědecký pracovník sb. Starého umění NG v Praze. Znalec evropského barokního umění. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval od roku 1945 na FF UK v Praze dějiny umění u profesora Antonína Matějčka a estetiku u profesora Jana Mukařovského. Doktorát složil roku 1949 a roku 1951 se habilitoval. Do roku 1970 přednášel na FF UK dějiny umění. V letech 1960-1970 byl též ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V padesátých letech zastával pozice velmi striktně marxisticky pojatých dějin umění. Později ovšem své marxistické postoje značně zmírnil. V období tzv. Pražského jara zastával reformní kurs, za což byl v průběhu normalizace dosti výrazně postižen. S výjimkou několika výstavních katalogů nemohl publikovat nové práce, ztratil možnost přednášet na univerzitě i pracovat v akademii věd. Už připravená sazba knihy o M. L. Willmannovi a J. K. Liškovi byla roku 1971 rozmetána. Po vynuceném odchodu z univerzity i akademie věd pracoval jako odborný pracovní pražské Národní galerie. V letech 1985–87 byl za spolupráci na ilegálním obchodu se starožitnostmi souzen a následně uvězněn. Politické změny roku 1989 pro něj s možností opět svobodně publikovat znamenaly nový impuls, ovšem publikovaných prací z následujících let není mnoho. Jaromír Neumann byl především znalcem, disponujícím zcela mimořádnou schopností vnímat a bezprostředně reflektovat estetickou a uměleckou kvalitu uměleckých děl. Naopak jeho teoretické práce jsou spíše slabší a méně výrazné. Specializoval se na českou barokní malbu, Především Karla Škréty (výstavní katalog Karel Škréta 1610-1674, 1974; kniha Škrétové, 2000), Petra Brandla (výstavní katalog Petr Brandl 1668-1735, nedokončená Brandlova monografie), M. L. Willmanna a J. K. Lišky (nevydaná kniha o Expresivních tendencích v české barokní malbě; dílčí studie vydané v odborných časopisech). Vedle Karla Škréty se věnoval také dalším, spíše opomíjeným malířům 17. století (Malířství XVII. století v Čechách, 1950). V šedesátých letech nesmírně objevným způsobem zpracoval do té doby zcela nepoznané a neutříděné sbírky a posléze i katalog Obrazárny Pražského hradu (výstavní katalog Obrazárna Pražského hradu, 1965). Kromě prací k těmto specializovaným tématům, publikoval také syntetičtěji pojaté práce, především knihu Český Barok (1969, 1974, 1970 německy) a dále uměleckohistorický cestopis Itálie (1969, dvousvazkové vydání 1978 a 1979). Po roce 1989 publikoval několik spíše drobnějších prací. Připravované zásadní monografické dílo o Petru Brandlovi zůstalo ne zcela dokončeno a zatím nebylo publikováno. Také chystané dílo věnované italskému malíři Tizianovi a jeho kroměřížskému obrazu Apolon a Marsyas zůstalo nedokončeno. Nepublikováno je doposud i roku 1971 rozmetané dílo o expresivních tendencích v české barokní malbě (M. L. Willmann a J. K. Liška). Jaromír Neumann byl poctěn řadou odborných ocenění, mj. československou státní cenou (1960) a cenou Humboldtovy nadace (1981). Přes jeho rozporuplné působení v padesátých letech a také problematické účasti na obchodu s uměleckými předměty v letech osmdesátých, je Jaromír Neumann dodnes odbornou veřejností vysoce hodnocen jako přední znalec české barokní malby. Mj. mu byla dedikována monumentální výstava Karla Škréty, probíhající v letech 2010-11 v pražské Národní galerii.

notes:
zaměřený na barokní umění