Josef Kroutvor

* 30. 3. 1942, Praha, Česká republika (Czech Republic)
art historian, artist, poet, aesthetician, muzejní pracovník

 

signature: jk
nationality: Czech
sex: male

word:
Vzdělán ve filozofii, obecné historii i v dějinách výtvarného umění, ale též v architektuře, fotografii, filmu, literatuře a sociologii kultury reprezentuje Kroutvor mnohostranný tvůrčí typ, schopný pojednat o problematice různých uměleckých oborů. Východiskem a trvalou složkou jeho tvůrčí aktivity je ovšem činnost výtvarněkritická (výbor Suterény) a uměnovědná, orientovaná k problematice novodobého světového (Hlava Medusy), a především českého výtvarného umění. V řadě portrétních studií věnovaných výtvarníkům mladší generace i v knižních monografiích o rakouském moderním malíři Egonu Schielovi a o představiteli české groteskní malby Jiřím Sopkovi prokázal vnímavost jak pro svébytnou řeč barev a tvarů, tak i pro obecnější smysl výtvarného díla. Zároveň se mu vždy dařilo úzce svázat interpretovaná díla s životem umělců a dobou, v níž se zrodila. Toto v podstatě sociologické pojetí umění je charakteristické i pro Kroutvorovo pojednání o plakátu jako o výtvarném projevu, který vyvěrá z dobové atmosféry a zároveň tuto atmosféru dotváří (Pražský chodec, Poselství ulice). Sociologické cítění pak Kroutvora vede nejen např. k spojování architektonického stylu s životním způsobem, ale stává se mu též odrazištěm pro zkoumání vlastní problematiky životního stylu: ať již k analýzám dandysmu (Monografie dandysmu), společenského života za první republiky a života v prostředí kaváren a hospod (Café fatal), nebo k úvahám o živoření v totalitní společnosti 70. let (esej O životě v ghettu). Od svého uměnovědného východiska se Kroutvor nejvíce vzdálil pracemi s problematikou obecně historickou a občanskou, soustředěnými zejména k otázce Střední Evropy či emigrace (Potíže s dějinami).
Jestliže zpočátku Kroutvor uplatňoval ve svých pracích odborně věcnou slovesnou dikci, od konce 70. let se – z odporu k pozitivistickým tradicím české uměnovědy i kabinetní povaze poznání – stále více přikláněl k esejistickému podání. Mnohostrannost vzdělání a tvůrčích dispozic mu umožnily pochopit a realizovat esej jako „dobrodružství ducha“, jako tvar na pomezí několika oborů a několika způsobů vyjádření, s akcentem na osobní zaujetí tématem. V tomto úsilí o renesanci zanedbávaného žánru dosáhl zvlášť přesvědčivých výsledků v esejistické sbírce Praha, město ostrých hran a v jednolitě pojatém eseji Benátky. Cestovatelská inspirace spojuje také eseje zařazené do souboru Města a ostrovy. Pro soubor Živly je naopak určující filozofický způsob uvažování. Také Kroutvorovy práce věnované literatuře a spisovatelským osobnostem mají výrazně esejistický charakter (máchovské eseje shrnuté do souboru Můj Mácha, doslovy k dílům starších i soudobých autorů).
Literární dispozice Kroutvor prokázal i v beletristických pracích, které jsou – ve shodě s jeho uměnovědným zájmem a s přesvědčením, že groteska je filozofický názor moderního člověka – laděny do groteskního tónu. Kroutvora beletristu představil ovšem až obsáhlý autorský výbor básní, próz a esejů nazvaný Fernety, vydaný na sklonku devadesátých let, obsahující však práce, které většinou kolovaly už v samizdatu let sedmdesátých a osmdesátých. Soustředěný pohled na Kroutvorovu básnickou tvorbu, která inklinuje k prozaizaci, věcnosti, deskriptivnosti a také k racionální, esejistické dikci, poskytuje autorský výbor Pouštění papírových draků. Z žánrových útvarů je Kroutvorovi nejbližší báseň v próze, což ukazuje i sbírka Rozsypaný čaj. Texty této knihy oscilují mezi deníkovým záznamem, ekfrazí výtvarného díla a mikroesejem. Autor zde zbavuje báseň tradičních znaků literárnosti, chápe ji jako věcný a mnohdy i značně strohý záznam setkání s přáteli, hovorů o umění či atmosféry kaváren. Kroutvorova básnická tvorba se tak stává přirozeným pokračováním jeho tvorby esejistické.
Bohumil Svozil, Karel Piorecký, slovnikceskelitratury.cz

notes:
Odkaz. forma
Josef K., 1942-
pro práce v samizdatu používal kafkovský pseudonym Josef K.