Jiří Kolář

* 24. 9. 1914, Protivín (Písek), Česká republika (Czech Republic)
11. 8. 2002, Praha, Česká republika (Czech Republic)
poet, collage artist, translator, collector, artist

 

nationality: Czech
sex: male

Jiří Kolář
Venuše (Boticelli)
1968-1969
roláž
mušelín
100 x 160 cm
Jiří Kolář
Čekání na Quijota
1966-1969
antikoláž
fotoplátno
141 x 100
Jiří Kolář
Čekání na vázu
1966-1969
antikoláž
fotoplátno
120 x 100
Jiří Kolář
Čekání na Rousseaua
1966-1969
antikoláž
fotoplátno
125 x 100 cm
Jiří Kolář
Job z Aschenhausenu
1959
proláž

37 x 28 cm
Jiří Kolář
Příbory z Itálie
1961
proláž

24 x 16 cm

word:
Básník, překladatel a výtvarník, autor koláží a asambláží. Člen Skupiny 42, UB, skupiny Křižovatka, jedna z nejpodnětnějších osobností češ. umění od 40. let. 1953 uvězněn, 1968 představitel koordinačního výboru uměleckých svazů, v 70. letech koeditor edice Petlice, signatář Charty 77. Pro jeho dílo měly význam cesty do Francie 1947 a do Anglie a Skotska 1948. Od 1980 žije a tvoří v Paříži. O jeho básnickém díle zde jen tolik, že - jak vedl svůj princip svědectví do nejzazších formálních důsledků - došel k rozkladu „přirozené poezie", k typogramům (Básně ticha, 1959-1961) a rovněž k asamblážím a kolážím, využívajícím jak útržků nejrůznějších druhů písma, tak i obrazový slovník magazínů a především reprodukcí slavných výtvarných děl minulosti: ačkoli autor svá díla podnes označuje za evidentní poezii, je zřejmé, že plně vkročil do oblasti výtvarné tvorby. Vystavoval koláže už 1937 v divadle D 37; 1949 se poprvé pokusil o obrazovou interpretaci své básně; 1951-1952 experimentoval s různými formami koláže (tvořil např. raportáže kontrastující či paralelizující dvě nesouvisející zobrazené události atp.); pravá renezance koláže i asambláže, která se však opírá už o dadaistický (spíše než běžný surrealistický) princip a čerpá z informelních i konstruktivních tendencí soudobého umění, přichází spolu s lettristickými kreacemi na přelomu 50. a 60. let. Od té doby vytvořil celou řadu specifických metod tvorby koláží, jež neustále zmnožuje a jež byly i několikrát popsány, naposledy v Dictionnaire des méthodes (Paris 1991). Mezi základní metody lze řadit především roláž}, (jedna nebo i několik reprodukcí se rozřeže na stejné proužky, které se - obvykle v pravidelném rytmu výškově posunuty - prostřídávají, vytvářejíce deformovaný útvar rezonující s dobovými kinetickými tendencemi). Jinou metodou je chiasmáž, informelní chaos ústřižků písma či barevných reprodukcí, nezřídka organizovaný do kontrastních geometrických útvarů nebo kombinovaný s jinými metodami. Muchláž ozvláštňuje původní obraz fixováním jeho deformované podoby vzniklé zmuchláním; podobně se rodí, jak název napovídá, destruované básně. V objektových básních přejímají malé předměty úlohu slov a řadí se do veršů nebo řádek dopisu. Nalezené básně (obdoba Duchampových nalezených objektů) prezentují montáž náhodných čmáranic, stránek z typografických vzorníků, dopisů přátel. Proláž nebo magritáž využívá stránek starých rostlinopisů a živočichopisů a do obrysu fauny či flóry vkládá citát z jiného obrazového okruhu: tak do obrysu motýla např. Manetovu dvojici na Seině, do obrysu Vítězného obloku klín z Ingresova aktu. Hloubkové básně jsou složeny z mnoha vrstev; z každé takové vrstvy se otvírá pohled do další. Zmizáž vzniká pomocí americké retuše, kdy se z obrazové reprodukce odstraní charakteristický motiv (např. z pražského obrazu Celníka Rousseaua s Eiffelkou zmizí postava malířova); významově se tato metoda blíží cenzurované koláži, kde se určité partie (ňadra, oči) překrývají zase černou páskou. Řada kolážových metod vstupuje do prostoru a stává se tak asambláží. Takové jsou např. chiasmážované objekty, ale i ventiláže a prádla (v nich roláž doslova vlaje), uzlové nebo žiletkové básně atd. Kolář považuje i nadále svou - ve světovém měřítku ojedinělou - činnost za počínání básníka. Je tak věren tradici 60. let, která mnoho úsilí věnovala přesahům mezi tradičními uměleckými obory. Ani ve svém výtvarném díle nepřestává být očitým svědkem.
JHl (Josef Hlaváček), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 370-371
-
Básník, překladatel, esejista, výtvarník. Autor experimentální poezie, básnických deníků, divadelních her a esejů, knih pro děti, editor publikací, autor koláží. Vyučil se truhlářem, pracoval jako dělník, později jako redaktor novin. Za války založil s Jindřichem Chalupeckým Skupinu 42, byl člen Umělecké besedy. Krátce v roce 1945 byl členem KSČ, v letech 1952–1953 devět měsíců ve vyšetřovací vazbě. Od roku 1964 byl členem výtvarné skupiny Křižovatka, v roce 1977 podepsal Chartu 77. Od 1980 žil v nucené emigraci ve Francii, v březnu 1981 založil v Paříži Revue K. Laureát Ceny Jaroslava Seiferta (1991). V roce 1998 se z Paříže vrátil do Prahy, kde žil až do své smrti v roce 2002.
Do světa umění vstupuje Jiří Kolář již v roce 1937, právě tehdy totiž vystavil své první koláže (natrvalo se k této výtvarné technice vrátil až po dvaceti letech). Jako básník na sebe upozornil téměř okamžitě po vydání sbírky Křestný list (1941). Do svého básnického díla chtěl uložit veškerou zkušenost moderního světa, zvláště poté, co se stal členem Skupiny 42. Během několika málo poválečných let stačil napsat své básnické dílo, překládal. Po únoru 1948 si všímá nejen obyčejných životů neznámých lidí, ale vnímá také tíhu doby a obludnost stalinismu padesátých let. Jako básník dochází postupně k názoru, že nikoli slovo, ale obraz je schopný úplněji vyjádřit ducha moderní doby a vytváří vlastní formu koláže jako ekvivalentu „evidentní poezie“. Definuje ji: „Je to všechna poezie, která vylučuje psané slovo jako nosný prvek tvoření a dorozumění.“ Kolářovým výtvarným médiem se stává koláž (nomen-omen) a z výtvarníka je vynálezce stále originálnějších forem této techniky. Postupně je to reportáž, roláž, chiasmáž, muchláž, proláž (neboli magritáž), destruované básně, objektové básně, nalezené básně, hloubkové básně, zmizáž, cenzurovaná koláž a posléze některé z těchto technik používá na tvorbu asambláží a objektů. V cyklech Triumf Baudelairův a Vítězný oblouk Alfreda Jarryho z let osmdesátých apostrofuje zakladatelské osobnosti moderního umění a jeho koláže se stávají výtvarnou zkratkou, konfrontací krásy a obludnosti, vlastností tak typických pro moderní dobu a její umění. Ve své výtvarné tvorbě Jiří Kolář zůstává básníkem a je právem označován za jednu z nejpodnětnějších osobností českého moderního umění.
JO-GR (Jiří Olič, Gina Renotiere, Muzeum umění Olomouc, 2008)

notes:
Měšťanskou školu ukončil v Kladně a vyučil se truhlářem.
1945 vedl organizaci Svazu české mládeže v Kladně.
V r. 1968 představitel koordinačního výboru uměleckých svazů.