Jan Antonín Pacák

* 26. 4. 1941, Praha, Česká republika (Czech Republic)
23. 3. 2007, Měchenice (Praha-západ), Česká republika (Czech Republic)
musician, illustrator, graphic artist, painter, ceramicist , typographer, stage designer, kostýmní výtvarník

 

signature: Jeňýk
nationality: Czech
sex: male

word:
Byl synem architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách). Po vyučení keramikem ve Staré Roli, navštěvoval rok Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959–1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba, u profesorů Václava Sychry a Antonína Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii (titulky, scénické návrhy), výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor ve svobodném povolání, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70ti knihám); v letech 1988 – 1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979 – 1990). V letech 1976 – 1978 učil výtvarnou výchovu na SZŠ, 1996 – 1999 vedl ateliér propagační grafiky na Soukromé střední výtvarné škole v Písku (nástěnná výzdoba na fasádě budovy školy), jako pedagog působil i na stavební fakultě ČVUT v Praze. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku). Kreslil nejčastěji barevným pastelem, tuší nebo v kombinovaných technikách, které často doplňovaly koláže. Ve volné grafice pracoval téměř výhradně technikou dřevořezu. V roce 1992 se přilásil na I. Mezinárodní sympozium malby kobaltem pod glazuru do továrny Český porcelán v Dubí u Teplic, od té doby se malbě na porcelán věnoval a jako jeden z mála využíval pro své práce tradiční cibulový vzor a časem i porcelánové střepy, víčka od konvic, porcelánové elektroizolátory a celé porcelánové kusy. Maloval i na složené kachle, velké talíře a vázy. Jeho výtvarný styl nesl jeho výrazný rukopis blízký lidovému umění a zlidovělým odnožím velkých uměleckých slohů V 70. letech pracoval unikátní kombinovanou technikou, vytlačováním v kovových plátech a následným kolorováním a zdobením, Pacákovy legendární „plechy“ jsou blízké kramářským písním a lidovým terčům (Čert a Káča, Prodanná nevěsta, Mozart...). Používal i pseudonymu Jeňýk. Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných. V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance. Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, sbírce Ministerstva kultury ČR a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA). Jan Antonín Pacák byl nejen výtvarník, ale i hudebník – multiinstrumentalista: hrál na dechové i strunné nástroje - flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, basovou kytaru, autoharfu – a bicí a percussion; veřejnosti byl nejznámější jako bubeník skupiny Olympic (1965 – 1971, náhrada za Fr.R.Čecha) se kterou nazpíval i několik písní (Strejček Jonatán, Anděl a já, Bon Soir, Madmoiselle Paris – tato píseň měla mít původně jiný rytmus a aranžmá, Petr Janda nakonec ustoupil Pacákovi a píseň dostala známou valčíkovou podobu), hrál dixieland, jazz, beat, rock, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka; o jazzu a beatu připravoval i pořady pro Čs. rozhlas.