Běla Kolářová

* 24. 3. 1923, Terezín (Litoměřice), Česká republika (Czech Republic)
12. 4. 2010, Praha, Česká republika (Czech Republic)
collage artist, illustrator, photographer, translator

 

nationality: Czech
sex: female

Běla Kolářová
Spirála života
1990
asambláž
vaječné skořápky
76 x 63 cm
Běla Kolářová
Opalování
1964
derealizace
derealizace, fotografie, fotopapír
40 x 30 cm
Běla Kolářová
Peříčko
1961

umělý negativ
30 x 24 cm
Běla Kolářová
Roláž sklem
1961
kresba světlem
fotogram
26,5 x 22,5 cm
Běla Kolářová
Dětské hry
1956
fotografie

neuvedeno
Běla Kolářová
Umělý negativ (Škraloup)
1961
fotogram
celofán, škraloup, tuš
rozměry neuvedeny

word:
Kolářová nemá speciální výtvarné školení, je autodidakt. Ve svých netypičtějších kolážích a asamblážích spojuje prvky neodadaismu a konstruktivismu. Její dílo je charakteristické smyslem pro humor, hravostí a neúnavností v hledání i v experimentu. Zároveň je to dílo autorky, která do našeho prostředí vnesla feministický diskurs. Fotografii z prostředí pražských periférií se začala věnovat už v 50. letech. Brzy se však soustředila na fotografický experiment vznikající bez fotoaparátu, přímo v černé komoře. Vytvářela umělé negativy, materiálové studie otiskující obyčejné předměty denní reality do měkkého parafinu. Od začátku 60. let se zabývala prací přímo na fotografickém papíře, lepenými kolážemi a asamblážemi. Následovaly Rentgenogramy kruhu světlem (1962). V letech 1963–1964 vytvořila cyklus fotografických derealizací - portrétů významných moderních básníků a spisovatelů (Rimbaud, Baudelaire, Jarry, Beckett, Proust ad.) a cyklus fotografií s vlasy, inspirovaný např. antickou poezií a dalšími literárními tématy. Ze stejné doby pocházejí i její trojrozměrné asambláže. V názvech děl Běly Kolářové jsou časté citace z děl oblíbených básníků. V 70. letech přehodnocuje zkušenosti, které byly vlastní okruhu výtvarníků skupiny Křižovatka a dány programem Nové citlivosti (jak byla nazvána také výstava v roce 1968) a který byl založený na novém, dynamickém vnímání současnosti, nezatíženém tradicí. Kresby líčidly a tělesné otisky, které v jejím díle v 70. letech souvisí s dobovými tendencemi body-artu a také s novým chápáním tělesnosti a erotismu ve výtvarném umění. Jiná část díla je tématicky spojená s vnímáním plynutí času, s všednostmi a banalitami života (na příklad v cyklu Co chvíli se opakuje týden, 1979). V další etapě své tvorby se umělkyně přestává soustředit výhradně na téma ženské existence a identity a realizuje cyklus asambláží ve spolupráci s Jiřím Kolářem. Například významově přehodnotí umělcovy chiasmáže a doplní je parafrázemi veršů vybraných básníků (Dvě stránky z Mallarmée, 1989). Na rozdíl od předcházejícího období jsou 80. léta specifická v tom, že námětem pro tvorbu umělkyně už nejsou obrazy, ale texty nebo jen jejich fragmenty. Kolářová také objevuje nové materiály, které ji inspirují a zároveň inovují dílo. V letech devadesátých se do díla Běly Kolářové vrací obrazová předloha, která je většinou jen podkladem asambláží hýřících vtipem, nápady i barvami.
ŠB-JO-GR (Štěpánka Bieleszová, Jiří Olič, Gina Renotiere, Muzeum umění Olomouc, 2008)
-
Výtvarnice a fotografka, žena a spolupracovnice básníka Jiřího Koláře. V 60. letech byla členkou tvůrčí skupiny Křižovatka. Začala experimentovat s negativem a světlem, otiskováním předmětů do parafínu vytvářela konkrétní negativy, dále fotoroláže a fotokoláže (často pracovala s malými objekty a vlasy), ale i lepené koláže a asambláže. Je řazena k průkopníkům českého neokonstruktivního a minimálního umění. Do obecnějšího povědomí její tvorba pronikla až po roce 1989, kdy také došla i mezinárodního uznání.

notes:
žena básníka a kolážisty Jiřího Koláře (1914-2002)