František mladší Skála

* 7. 2. 1956, Praha, Česká republika (Czech Republic)
illustrator, graphic artist, sculptor, painter, performer, tvůrce objektů a instalací, woodcarver

 

nationality: Czech
sex: male
web: www.frantaskala.com

word:
František Skála vyniká svou důsledností a exaktností uměleckého jazyka jak po stránce řemeslné, tak obsahové. Dobře se pohybuje v oblasti mystifikace a manipulace. Mísí dohromady humor s ironií, ale není mu cizí ani respekt. Senzitivně zpracovává přírodní objekty aniž by narušil jejich naturální podstatu. Kromě věcí vzniklých v přírodě má jistou zálibu i v plastech. Pohrává si s produkty denní potřeby a dává je do nových souvislostí. Nachází jim tak nové využití, nové životní osudy. Materiál je pro Skálu výchozím bodem ke vzniku díla. Pracuje i se společenskými normami a zvyky, od kterých nabízí hravou formou odstup. Celé jeho dílo spočívá v nečekaných kombinacích, spojuje „živé“ s „mrtvým“, divoké s civilizovaným, nahodilost s úmyslem. Vyžívá se v bizarnosti a má neobyčejný cit pro magickou jiskru věcí.
Pokusíme-li se hledat výchozí vlivy na dílo tohoto autora, nalezneme mnoho významných faktorů. Jeho základní orientace vychází dozajista od rodičů. Otec je malířem, ilustrátorem a milovníkem lidového umění a starožitností. Matka je choreografkou, odtud tedy pravděpodobně pochází „divadelní“ vzezření Skálových prací. Důležitým životním milníkem je spřátelení se s členy B. K. S. na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1974 se pak stává členem této tajné organizace.
Jeho zájem o vyprávění příběhů vzbudilo zřejmě studium oboru filmové a televizní grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (komiks Velké putování Vlase a Brady, deníky, ilustrace pohádek). Zde se zúčastnil různých studentských iniciativ.
Počátkem osmdesátých let začíná Skála vytvářet první dřevěné plastiky. Touto dobou vzniká již zmíněná socha pro zámecký park ve Veltrusech. Poté s P. Prášilem objevuje fenomén tzv. „třetího rokoka“. Tímto pojmem označují vše, co nese známky určité zjemnělé absurdní zdobnosti. Inspiraci nacházejí v groteskním rokoku, umění l´art brut i v některých raných dílech R. Magritta a dalších. (Skála, 1999, s. 66)
V této době začíná Skála komponovat do vnitřku svých plastik umělé osvětlení, které evokuje ráz divadelního prostředí. Tyto objekty budí dojem tajemna a zároveň intimity obydleného prostoru.
V roce 1986 se účastní akcí zvaných Konfrontace, známých také ve spojistosti s dalšími členy Tvrdohlavých – Jiřím Davidem a Stanislavem Divišem. Sám ale přiznává, že se skupinou B. K. S. se na tyto výstavy „dívali trochu skrze prsty“. Tou dobou znal již dílo německých umělců neue wilde i představitelů italské transavantgardy, a tak ho podobnost s jejich českými současníky příliš nezaujala.
Velmi důležitou složkou Skálovy práce je ilustrace. Prvních úspěchů – českých i mezinárodních - dosáhl právě touto cestou, díky ilustracím dětských knih: Zapomenutá řemesla, Pohádky z bramborových řádků, Velké putování Vlase a Brady a Pohádky matky husy. Autor má navíc neobyčejnou schopnost propojovat vztahy mezi svými výtvory. Vytváří tak celou mytologii složenou z odkazů mezi jednotlivými díly a jejich příběhy. Těchto výsledků dosahuje využitím různých médií a celkové narativnosti díla. Dobrým příkladem může být právě komiks Velké putování Vlase a Brady, kde se poprvé objevuje postava „Lesojana“. Měsíc po dokončení tohoto díla vytváří Skála postavu Lesojana plasticky. Do komiksu je zakomponován i „Datel“ - dílo z předešlého roku. Zde ještě navíc poskytuje interní humor odkazem v kreslené části na část s fotografiemi na konci komiksu. Další podobnost můžeme najít i v případě komiksového motýla Škurana a „Motýla na květině“ coby plastiky.
Určitý vliv na Skálovu osobnost mělo dozajista přátelství s Petrem Niklem. Zhodnotíme-li ono málo z podobnosti díla členů Tvrdohlavých, jsou si tito dva tvůrci nejblíže. Ať už se jedná o vnitřní křehkost děl, značnou bizarnost, hravost i „naivitu“ provedení či výběr materiálu jejich prací. Dokladem jejich spolupráce může být například premiéra loutek P. Nikla v divadle B. K. S. (Dřevíč, 12. - 14. listopadu 1988)
Asi největším proudem autorovy inspirace je příroda a různé typy krajiny s charakteristickou atmosférou, v kterých se v průběhu života nacházel. Změny v jeho tvorbě se objevily například v roce 1987, kdy pobýval nedaleko Dřevíče,v podobě fantastických bytostí z tajemného lesa. Vytvořil zde uhlové kresby lesů, zmíněného Lesojana, Hadilova lesního, Komturskou hůl, Slimáky na smrži a další. (Malá, 1992)
V jeho tvorbě se objevuje vliv typicky české krajiny, ale i časté cesty do zahraničí. Na první cestu „na západ“ se vydal poprvé v létě roku 1981. Skála říká, že teprve zde se poprvé setkal se současným uměním. Nejvíce ho však zasáhly italské památky a obrazy P. Breughela ve Vídni.“ (Skála, 1999)
V souvislosti s cestami začíná Skála psát a kreslit deníky. V tomto ohledu je mu inspirací M. Cihlář. Se svými deníky cestuje společně s B. K. S. do USA na Festival from the Ruins v červnu roku 1992. Následně s rodinou stráví tříměsíční stáž v Headlands Center for the Arts v San Franciscu. Zde je možné pozorovat další typické ovlivnění jeho práce přírodou.
Z materiálu nasbíraného na pobřeží oceánu vytváří cyklus prací, který vystavuje v roce 1993 v galerii Southern Exposure v S. F. a poté i v Čechách ve výstavní síni VŠUP pod názvem „Práce z Headlands“.
Do svých deníků zaznamenává také cestu do Benátek přes Alpy, kterou absolvoval pěší chůzí za dvacet pět dní. Z této cesty si přináší kresby a drobné plastiky, kterými reprezentuje Českou republiku na XLV. Bienále světového umění. Další inspirace, které následně vyúsťují v konkrétní díla, si Skála odvezl pravděpodobně z Austrálie.
Přesto všechno si v sobě František Skála ponechává něco typicky českého, do svých prací vnáší humor, zlehčení a intelektuální nadhled. Má blízko k poetičnosti a vědomě nepotlačuje ani sentiment.
Jana Hradecká
Literatura:
Výtvarná skupina Tvrdohlaví 1987-1999. Praha: Silver Screen s.r.o., 1999. 224 s. ISBN 80-238-3863-6. (text: OLIČ, Jiří)
František Skála jr. Staré a nové práce. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1992. 36 s. ISBN 80-7010-014-1. (text: MALÁ, Olga; SKÁLA, František)
-
František Skála (1956) vystudoval Ateliér filmové a televizní grafiky na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Jako jeden ze zakladatelů umělecké skupiny Tvrdohlaví patřil v 80. letech mezi nejvýraznější umělce nastupující mladé generace. Jeho rozmanitá tvorba se pohybuje napříč všemi médii, od malby, sochy nebo performance až po autorský design. Vizuálně a esteticky vychází z přírody a zároveň naráží na lidský svět. Jeho díla vypráví příběhy, jsou různými způsoby propojena a dohromady vytváří spletitý, organický a monumentální celek. Využívá nalezených předmětů a přírodnin, kterým přiřazuje nové a překvapivé funkce. Rád také pracuje s ironií a mystifikací a ponechává diváka v nejistotě, v jakých hranicích se umělecká hra pohybuje. Tak pracoval například na svém projektu pro Benátské bienále v roce 1993, kdy uskutečnil pěší cestu po vzoru básníka Máchy z Prahy až do Benátek, kde vystavil svůj „skutečný“ ilustrovaný deník. František Skála je členem tajné skupiny BKS, zpívá v Malém tanečním orchestru Universal Praha a ve skupině Finský barok. Je členem divadla Sklep a vokálně-tanečního tria Tros Sketos. Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné například Ceny ministerstva kultury za nejkrásnější knihu, 1. ceny Arte Giovane di Europa z italského Bolzana nebo Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Vystavoval v řadě galerií po celém světě a je autorem samostatných výstav v Galerii Rudolfinum a ve Valdštejnské jízdárně. Je také autorem mnoha realizací pro veřejný prostor.
sjch.cz, 30.12.2019


notes:
Pseudonym: Sklabinský, Škába, 1956-; Sklabinský, Il Škába, 1956-
www.tvrdohlavi.cz/frantisek_skala.html