Ludvík Kuba

* 16. 4. 1863, Poděbrady (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
30. 11. 1956, Praha, Česká republika (Czech Republic)
painter, pedagogue, musician, ethnographer, writer, sběratel umění

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Ludvík Kuba (16. dubna 1864 v Poděbradech – 30. listopadu 1956 v Praze). Český malíř, hudebník, folklorista, odborný publicista a přítel slovanských národů, zejména Němci utlačovaných Lužických Srbů.
Narodil se jako druhé z třinácti dětí zámečníka Ludvíka Kuby a jeho manželky Anny, roz. Mikšovské.
Soukromě studoval kresbu u Bohuslava Schnircha a Karla Liebschera. Učitel v Sedlci a Žíželicích. Od r. 1937 řádný člen České akademie věd a umění. Od r. 1945 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze.
Znalec slovanského národopisu. Sběratel a vydavatel lidové poezie a lidových slovanských písní. Autor cestopisných a etnografických studií, memoárů a studií o lidové hudbě.
Ludvík Kuba studoval slovanské národy, aby poznal jejich hudbu, hudební nástroje a zvyky. Představil je umělecky i obsahově na plátně i ve svých knihách, čímž je zdokumentoval pro další generace. Rozsáhlá sbírka Slovanstvo ve svých zpěvech (v 16 jazycích) svědčí o jeho etnografické tvorbě. Podobnou dokumentaci vytvořil v dalších pěti knihách Čtení o Lužici, Čtení o Starém Srbsku, Čtení o Makedonii, Čtení o Dalmácii, Čtení o Bosně a Hercegovině.
Na svých cestách po Evropě sledoval a zaznamenával všední den obyvatel a naslouchal jim. To ztvárnil v knihách Cesty za slovanskou písní, Zaschlá paleta a Křižem kražem slovanským světem. Velká část zvyků a obyčejů, které zaznamenal, je dnes již pohřbena v propadlišti dějin.
Ludvík Kuba navštívil Lužické Srby poprvé v roce 1886 a potom ještě třikrát v letech 1903, 1922 a 1923. Při svých cestách také vytvořil mnoho maleb lužickosrbských osobností, které dnes tvoří základ lužickosrbské galerie.
Ludvík Kuba získal ve slovanských zemích mnoho vyznamenání a ocenění. Do Matice lužickosrbské (Maćica Serbska) zavítal v roce 1887, roku 1923 byl jmenován čestným občanem města a roku 1945 mu Domowina udělila čestné občanství.
Často navštěvoval přátele ve Všestudech, Hostíně a Dušníkách a při této příležitosti se stavoval ve veltruském parku.
Jeho krajiny a portréty náleží ke klasickým projevům impresionistického období české malby.
Sběratel a vydavatel lidové poezie a lidových slovanských písní.
Autor cestopisných a etnografických studií, memoárů a studií o lidové hudbě. Melograf čili zapisovatel a harmonizátor hudebního lidového projevu
Za celoživotní dílo obdržel výroční čestnou cenu Fondu Josefa Mánesa r. 1934.