Karel Nepraš

* 2. 4. 1932, Praha, Česká republika (Czech Republic)
5. 4. 2002, Praha, Česká republika (Czech Republic)
illustrator, graphic artist, sculptor, pedagogue, restaureteur

 

nationality: Czech
sex: male
web: www.karelnepras.cz

Karel Nepraš
Cirkus
1956
kresba
papír, tuš
28 x 22 cm
Karel Nepraš
Pomník Franzi Kafkovi soutěžní návrh I
2000


Karel Nepraš
Žeň (Kosa 1)
1994

dřevo, litina, železo
Karel Nepraš
Baletka
1987

drát, kov, lak, textil
Karel Nepraš
Obraz
1971
kombinovaná technika
dřevo, kov, lak, textil
Karel Nepraš
Žeň (Kosa 2)
1994

dřevo, litina, železo

word:
Vášeň a přirozený řemeslný fortel jsou asi nejvýstižnější slova, kterými lze charakterizovat tvorbu Karla Nepraše. Tento autor má značnou oblibu v absurditě a zvláštním druhu humoru spojeném s recesí. Jeho hravé počínání a spontánnost ve výsledku ale působí vážně. Trpělivě se věnuje skládání a svařování nejrůznějších průmyslových materiálů a prefabrikovaných komponentů. Zárodky kombinování materiálu všeho druhu si osvojil již v počátcích tvorby.
Karel Nepraš je absolventem pražské Akademie výtvarných umění, konkrétně sochařského ateliéru prof. J. Laudy. Zde se setkal s přáteli, kteří ovlivnili další etapu jeho života. S Janem Koblasou, B. Dlouhým a Jaroslavem Vožniakem založili skupinu reagující na absurdní společenskou realitu v dadaisticko-surrealistickém duchu. Pohybovala se v oblasti výtvarné, literární, divadelní a hudební. Později se toto sdružení pojmenovalo Šmidrové a přidali se k němu další členové (např. Aleš Veselý, Čestmír Janošek a teoretik Jan Kříž).
Nepraš vkročil na uměleckou scénu jako kreslíř. Už tehdy byl výjimečný svým osobitým humorem, leckdy až sarkastického rázu. Jeho práce by se daly zařadit k tzv. české výtvarné grotesce. Na konci padesátých let vytvořil ilustrace ke Kafkovým literárním dílům a ze stejného období vzešly i jeho první sochy. Některé z nich (Stojící I., II. 1959) odkazují k Giacomettiho tvorbě.
Na počátku šedesátých let pořádá společnou výstavu s Janem Steklíkem
a následně zakládají známou Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu. Dalšími osobnostmi spjatými s touto školou jsou Naďa Plíšková, Rudolf Němec, Otakar Slavík, Zbyšek Sion či Olaf Hanel a další. V této době se Nepraš věnuje tvorbě v duchu informelu a vytváří bronzové a ocelovoměděné reliéfy. Vznikají také plastiky s existenciálním cítěním, např. na téma Kafkova Zámku (1963) nebo portrét Řehoře Samsy (1964). V letech 1964-1965 vznikají první červené Hlavy a Dialogy a děsivé sochy Morov – postavy ze šmidrovského románu – sestavené z různých trubek a textilního materiálu. Zde nastává důležitý zlom v autorově sochařské tvorbě, která se nadále začne ubírat novým směrem.
V roce 1969 se Nepraš zúčastnil Mezinárodního sympozia prostorových forem v Ostravě a začal zde pracovat s litinou. Vytvořil významnou kompozici, která už měla zabudované některé pohyblivé mechanismy, s názvem Rodina připravená k odjezdu. Období normalizace poměrně oslabilo autorovu tvorbu, ale i tak vznikla řada zajímavých asambláží a plastik sestavených z technických prvků a objektů, které napodobují konkrétní lidi. Portrét dále uplatňuje v osmdesátých letech v sérii Hlav – fontán. Tvoří je kameninové odpadní roury a instalatérský materiál. Ke konci osmdesátých let se Nepraš opět vrací k intenzivní umělecké činnosti a vytváří Sněhurku a sedm trpaslíků. Ilustruje také knihu L. Klímy Utrpení knížete Sternenhocha či knihy pro nakladatelství Franze Kafky. V roce 1990 pak vytváří monumentální dílo Zeď nářků.
Devadesátá léta jsou pro Nepraše charakteristická využíváním netradičních materiálů a také návratem k porcelánu. Vznikají nápadité kompozice spojením nerůznějších předmětů běžného užití, kameninových rour a vodovodních kohoutků. Na keramickém sympoziu v Lounech se seznamuje s keramikem Ivanem Jelínkem, který má na něj značný vliv a to se projevuje v následující tvorbě četných instalací z elektroporcelánu.
Na přelomu tisíciletí je Neprašova závěrečná tvorba typická monumentálními litinovými postavami a figurálními kompozicemi, například Kráčející, Sedící, Stojící.


Jana Hradecká

Literatura:
Karel Nepraš. Praha: DOX Prague, 2012. 272 s. ISBN 978-80-87446-15-7. (text: ANDĚL, Jaroslav; HAVELKA, Miloš; JUŘÍKOVÁ, Magdalena; KŘÍŽ, Jan; STARÁ, Markéta; WILSON, Paul)